Malebné město Hořice v Podkrkonoší láká rodiny s dětmi k celodennímu letnímu výletu. Podařil se tady totiž skloubit kulturní program tak, aby zaujal všechny její členy.
Pro převážně mužskou část probíhá v prostorách hořického zámku výstava „Nesmrtelný dvoutakt na závodních okruzích". Ta je k vidění v prostorách Musea Czech Road Racing po celou letní sezónu. Aby byla výstava atraktivní i pro děti, čeká na ně plnění úkolů, díky jejichž rozluštění pomohou Gustavu Havlovi, zakladateli známého hořického závodu 300 zatáček, spravit jeho rozbitý motocykl.
Za shlédnutí stojí v Hořicích také snad jediný maják bez moře v podobě Masarykovy věže samostatnosti, odkud se nabídne nádherný výhled po okolí nebo nová výstava Městského muzea „Zdeněk Burian - Dobrodružství pravěku“, která nabízí neobyčejné setkání s hrdiny pravěkého světa prostřednictvím strhujících příběhů na obrazech fenomenálního umělce. Zapomenout nelze ani na ojedinělou přírodní galerii moderního sochařství, tzv. Sochařský park, na stráních vrchu sv. Gotharda, prezentující díla mistrů svého řemesla z celého světa. Tato díla dala městu přídomek Hořice – město kamenné krásy. Děti si venku pohrají a rodiče si v klidu prohlédnou vše dosyta.
„Kulturní dění v Hořicích se snažíme vždy koncipovat tak, aby bylo obohaceno o doprovodný program pro děti. Máme s tím výborné zkušenosti. Děti se zabaví a rodiče si v klidu vychutnají pořádanou výstavu nebo kulturní akci,“ uvádí Michaela Bělinová z Městského informačního centra. „Hořické trubičky a 300 zatáček Gustava Havla znají asi všichni, máme tady ale i celou řadu zajímavostí, jako například Masarykovu věž samostatnosti. Je umístěna v ose hořického náměstí a původně měla plnit funkci leteckého majáku na lince Praha — Varšava. Západně od ní byl pro orientaci letců také z pískovce vytvořen nápis „HOŘICE“, ten byl však na příkaz okupačních úřadů za 2. světové války odstraněn. Průčelí je zdobeno reliéfy s vlasteneckou tematikou a na základní kámen poklepal první československý prezident T. G. Masaryk, po kterém nese své jméno. Dnes plní dvě úlohy. Tou první je úloha rozhledny, ze které jsou překrásné výhledy na panorama Krkonoš na severu a na jihu pak do Polabské nížiny. A druhou je funkce památníku obětem světových válek, který je doplněn musejní expozicí věnovanou odboji s názvem „Hořicko v letech 1939 — 1945“,“ dodává Michaela Bělinová.
Historie Hořických trubiček
Hořické trubičky se podle legendy do Hořic dostaly tak, že koncem roku 1812 se sem zatoulala skupinka zubožených a hladových mužů z kdysi slavné Napoleonovy armády, vracející se z nešťastného ruského tažení. Uprchlíků se tehdy ujali hořičtí sousedé a jeden z nich, prý to byl sám Napoleonův kuchař, věnoval z vděčnosti sousedce Ličkové recept na výrobu císařovy oblíbené pochoutky - sladkých trubiček. Tajemství výroby se v rodině přísně střežilo a dědilo se po přeslici z pokolení na pokolení. Trubičky se vyráběly nejen pro rodinné slavnosti, ale i na příležitostné dary a později se začalo s výrobou podnikat. Nejslavnějším výrobcem hořických trubiček byl cukrář Karel Kofránek, který se kolem roku 1880 do rodiny přiženil a od nevěsty získal věnem vzácný rodinný recept. Kofránek díky své podnikavosti dovedl výrobu trubiček až na samý vrchol. Jeho trubičky byly známy nejen v zemích bývalého Rakousko-Uherska, ale objednávky přicházely i z Německa, Anglie, Francie, Turecka a dokonce až z Ameriky a ze Šanghaje. Kofránkovy trubičky získaly celkem 65 vyznamenání a diplomů z nejrůznějších domácích i zahraničních výstav. Hořické trubičky dnes vyrábí ve městě a v okolí řada firem a jsou chráněny zeměpisným označením Evropské unie.
Trubičková stezka
Chlumíčkova stezka
Zdroj, foto: Hořice