Můj manžel jezdil často ještě za svobodna s partou kamarádů na vandr. Jednou, skoro už na podzim, vyrazili v počtu čtyř statných a statečných mužů na východní Slovensko. Bez stanů, jenom se spacákem a celtou, a zavazadlem zvaným US torna neboli usárna. Kdo někdy tento zázrak měl a dokonce ho musel balit, tomu nemusím vyprávět, jaké je to peklo. Kousek látky a popruhy. A do toho se musí všechno sbalit tak, aby to bylo co nejužší a nejkratší, kdo to nedokáže, sklidí jen posměch.

Hoši (pardón mladí muži) prochodili celý den a chystali se najít si místo na spaní. K tomuto účelu objevili krásné údolíčko, obklopené lesy ze všech stran. Udělali si malý ohníček, uvařili jídlo a chvíli potrápili své kytary a flétny, které s sebou museli mít, i kdyby měli padnout vysílením. Pak zhasili oheň a chystali se k spánku. Jen co zalehli, ozval se ze vzdálených lesů řev. Rázem byli všichni na nohou a přemýšleli, co to může být, pak se řev ozval znovu a trochu blíž. Medvěd, napadlo všechny. A hned taky začali přemýšlet, co dělat, kdyby se tu náhodou objevil. Milda, který byl pokud se týče jídla trochu hamižný, kupodivu vymyslel, že ze svých zásob uvolní část klobásek a bude je házet při případném útěku za sebe, medvěd je bude sbírat a pojídat, čímž se zabaví a zároveň zdrží. Slávek zase prohlásil, že to určitě bude medvědice, protože takhle může řvát jenom ženská, a že při své malé postavě si sedne na bobek a bude dělat medvídě. Medvědice ho adoptuje a bude se o něho starat. Můj tehdy budoucí manžel jen všem poradil, aby se medvědovi nedívali do očí, že by to mohl považovat za výzvu k boji. Ale protože byla tma jako v pytli, pohled z oka do oka huňáče opravdu nehrozil. Poslední ze čtveřice - Arnoštek všem vynadal, že jejich rady jsou všechny blbé a že se musí dělat rámus. Za tím účelem vyzval kamarády, aby začali hrát na své nástroje, medvěd přestane řvát a začne tancovat - už to prý viděl v cirkuse.

A pak se řev ozval znovu a mnohem blíž, problém byl v tom, že se po údolí rozléhal a nebylo poznat z jaké strany přichází. Kamarádi rázem zapomněli na všechno, co vymysleli, sebrali věci (na nějaké balení nebyl čas) a začali prchat.

Chvíli, asi hodinu, se motali po lese, ale pak se přece jen dostali na silnici a po ní na nějakou zastávku. Ve staré plechové boudě strávili celou noc.

Ráno, nevyspalí a špinaví, přemýšleli, co dál. K zastávce dorazil nějaký místní stařík. Hoši mu hned vyprávěli, jakou hrůzu v noci zažili.

Muž je vyslechl a vážně pravil:"Chlapci chlapci, to byli jeleni, teď je jejich čas."

Doma kamarádi všem vyprávěli o setkání téměř tváří v tvář medvědovi, z neznámých důvodů totiž tak nějak zapomněli na muže ze zastávky a jeho zmínce o jelenech.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10