Listovala jsem v nové kuchařce plné krásných lákavých obrázků. Každé jídlo bylo vyfocené z detailu, jen si na něj sáhnout. Tohle čtení na mě působí silněji než kterýkoli jiný žánr. Nadívaná koroptev nebo krevety v exotické omáčce působí na mé chuťové buňky a už sepisuju ingredience na lísteček na nejbližší nákup. Teď zase slétnu z magických výšin gastronomie a s nohama na zemi jdu uvařit brambory a upéct vepřové maso. Dala jsem maso do pekáče a šup s ním do trouby. Manžel se zastaví u sklenáře pro okno, které kluci rozbili, když si hráli s míčem. Zase si nevzal klíče, jenom zabouchl dveře a byl pryč.

V kuchyni jsem si při vaření pustila oblíbené písničky a dala se do přípravy zeleninového salátu. Krájím hromadu zeleniny a průběžně přelévám šťávou maso. Při každém otevření trouby se s žárem nahrne do celé kuchyně úžasná vůně a kůrčička už začíná nádherně zlátnout. Do mexických svižných rytmů hudby jsem zaslechla šramot z předsíně. Že by se už vrátil muž od sklenáře? Zdá se mi to nějak brzy a jdu se podívat ke dveřím. Zírají na mě oči tak krásné, ale manžel to není. Tiše stojí u dveří a kouká na mě s otevřenou pusou. Je to pejsek, hezký béžový voříšek. Zeptala jsem se ho: „Co tady děláš?“ Jako kdybych čekala, že mi odpoví. Když jsem se vzpamatovala, šla jsem se podívat za dveře, kde má pána. Vzala jsem za kliku, ale dveře byly pootevřené a nikde nikdo. Asi je manžel nedovřel a pejsek prostě sám přišel na návštěvu. No jak by ne, maso už vonělo celým domem a oběd bude za chvilku připravený. Pejsek byl hodný a protože nebyl v dohlednu nikdo, komu by patřil, nechala jsem ho zatím u nás.

Manžel přišel domů a pejsek ho vítal, jako kdyby se znali. Vyprávěla jsem mu, jak se nečekaně pejsek objevil. Prohlédli jsme ho, jestli má u obojku jméno s adresou, ale nic jsme nenašli. Roztomilý okatý návštěvník se posadil v kuchyni a díval se na troubu. Každou chvíli se olízl a bylo vidět, co ho nejvíc zajímá. Maso bylo právě hotové a když jsem ho vyndavala z trouby, pejsek mi asistoval pohledem. Nandala jsem porce na talíře a pejskovi do misky po našem Azorovi. Všichni jsme se pustili do dobrého jídla a hlavně pejsek si nahlas pochutnával. Když bylo po obědě, domluvili jsme se s mužem, že o pejskovi musíme dát vědět úřadům. Nejdříve jsem telefonovala na městský úřad a řekla, jak a kdy se pejsek u nás objevil. Za pár minut se ozvalo hlášení městského rozhlasu a celé městečko se tak dozvědělo o nalezeném pejskovi.

Přijeli si ho vyzvednout z úřadu a čekali, jestli se ozve majitel. Večer jsme se dozvěděli, že už je pejsek doma. Je to prý velký cestovatel, vždycky když jede autem s páníčkem do obchodu nebo na poštu, tak ho něco zaujme a jde za svým cílem. Páníček ho neuvazuje, jen mu řekne sedni a pejskovi je asi dlouhá chvíle a lákadel plno. Jednou ho prý našel v masně, když řezník vykládal salámy, jindy v bufetu seděl před grilem a se zalíbením pozoroval, jak se točí kuřata. No a teď se zatoulal k nám a také ho přilákalo maso. Vždycky když připravuji pečeni, tak si na nečekaného návštěvníka vzpomenu a porce navíc se u nás vždycky najde.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10