Vazba: Pevná

Formát: 130 × 206 mm, 334 g

Cena: 259 Kč

Tohle zkrátka nejsou věci, kterými by se člověk chtěl chlubit. Ale i ty nejhorší vzpomínky a zážitky časem vyblednou, ostré hrany se, obzvláště za podpory milujícího okolí, zbrousí a život plyne klidně a vyrovnaně. Ovšem jen do chvíle, kdy Gábina obdrží zprávu, že otec umírá v nemocnici po předávkování léky... 

Nezvykle otevřený a syrový příběh o tom, jak alkohol dokáže rozvrátit vztahy v rodině, je plný lží, manipulace, zášti a zloby. Naléhavě a současně nemilosrdně až krutě vypráví o lidských slabostech, selháních, odpuštění, bolestech a jedu, který v sobě lidé dokáží nosit dlouhé roky.

Ukázka z knihy Nejhorší dcera:

Tatínek je nemocný, na devadesát devět procent umírá a chce mě vidět. Kolikrát jsem před spoustou let o téhle chvíli snila. Že bude ležet na smrtelné posteli, já dojdu až k němu, plivnu mu do tváře a řeknu: „Chcípni si, ty hajzle jeden. A doufám, že tě to všechno moc bolí, protože tohle je úplný hovno proti tomu, cos nám všechno prováděl ty!“ Tuhle scénu jsem si přehrávala v hlavě v době, kdy mi bylo šestnáct nebo sedmnáct let, a skončila jsem s ní až nějakou dobu po tom, co jsem odešla z domu a vdala se. To jsem už bezpečně věděla, že víckrát v životě ten nechutný pach alkoholu v kombinaci s jeho pižmem neucítím. A taky jsem věděla, že udělám všechno pro to, abych se už nikdy nevrátila domů, pokud tam on ještě někdy bude.

A teď tu najednou byla chvíle zadostiučinění. Ale měla jsem z toho radost? Těšilo mě to? Cítila jsem uspokojení, že na něj konečně došlo? Ne. Po zhruba dvaceti letech mi to už bylo úplně jedno. Necítila jsem vůbec nic. Žádnou lítost, bolest, stesk, smutek, žal. Nic. Jen začínající podrážděnost.
Z přemýšlení mě opět vytrhl Alenin hlas.
„Ne, žádná z holek tady nebyla, aspoň teda co jsem já měla službu,“ vzdychla hluboce. „Ale je možný, že tady třeba některá byla, když jsem tady nebyla já, to nevím,“ poskočil jí najednou nadějí hlas. 

Aleno, ty jsi fakt pitomá! Určitě se přišly na tatínka podívat a přinesly mu kilo pomerančů, to si piš.
„Prosím tě, Gábino, já už tady zažila spoustu příběhů, ten tvůj je hodně smutný, nedělej to ještě smutnější,“ kňourala Alena. A pak vyslovila ty věty, které může říct jedině člověk, který neví a nezná. Člověk, jehož táta nebyl alkoholik, nikdy neohrožoval svoji rodinu, nikdy se neválel ve vlastních výkalech ani na vás nekřičel, že vás zabije.
„Ale nechceš mu to třeba odpustit, zapomenout na to všechno, usmířit se s ním? Tohle je přece příležitost. A je poslední, žádná další nebude… Gábi?“
Málem jsem upadla na zem. Sevřela jsem okraj svého stolu, až mi zbělely klouby.
To si děláš srandu? Odpuštěno, zapomenuto. Pro koho? Pro něj? Aby měl čisté svědomí, než odejde?

O autorce knihy Nejhorší dcera: 

Iva Gecková pochází z jihočeského Písku a dnes žije se svou rodinou v Lysé nad Labem. Je autorkou téměř dvaceti knih pro děti, mezi než patří oblíbené tituly jako Čertí babička, Jak to chodí v psí školce, série o Lišce Šišce, Osel Siprd nebo O smutné noční můře, a také rozhlasových pohádek pro Hajaju. Nejhorší dcera je její románovou prvotinou pro dospělé čtenáře.

Tuto knihu Nejhorší dcera koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Knižního klubu nebo na eshopu Luxor.cz.