1. NEJRYCHLEJŠÍ
Každý školák vám na otázku „Které zvíře je nejrychlejší na světě?“ jednoznačně odpoví „Gepard.“ Tato odpověď však není zcela pravdivá. Ne pokud vezmeme v potaz velikost zvířete v poměru k rychlosti, kterou dokáže maximálně vyvinout. I tak se gepard řadí mezi nejvíce fascinující zvířata. Dokáže zrychlit z nuly na rychlost 100 km/h během méně než 4 sekund, což je výsledek, kterým se mohou chlubit pouze nejdražší sportovní auta.Dalším kandidátem je bazilišek páskovaný, který pohybuje svými zadními končetinami tak rychle, že dokáže běhat po vodní hladině, což mu vyneslo přezdívku Ježíšova ještěrka. Je schopný v nebezpečné situaci vyvinout rychlost 11 km/h. „Absolutním vítězem jsou svižníci,“ odhalují vědci málo známý druh brouka a dodávají, že tito drobní živočichové, někdy nazývaní tygří brouci, jsou v přírodě obávaným predátorem právě díky jejich rychlosti. Nejrychlejší druh svižníků totiž dokáže překonat za pouhou 1 hodinu vzdálenost 8 km. V poměru k jejich tělesné velikosti a převedeno na lidské parametry to znamená, že dokáží běžet rychlostí 480 km/h!
2. NEJODOLNĚJŠÍ
Zajímá vás, které zvíře dokáže přežít v nejextrémnějších podmínkách? Říká se, že pokud by vypukla nukleární válka, byli by to švábi, kdo by osídlili planetu. „Jsou neuvěřitelně odolní, vydrží až tři měsíce bez jídla a díky jejich buňkám jsou až 200krát odolnější vůči radioaktivnímu záření než člověk,“ říkají v seriálu oslovení entomologové. Ostatně podle vědců už tu švábi byli dříve, než se na naší planetě objevili dinosauři. Dalším zvířetem, které se přizpůsobilo nepříznivému prostředí, je velbloud. Přežít v drsných podmínkách pouště je nelehký úkol, ale velbloudi se dokázali adaptovat tak, aby přežili sucho, horko, nedostatek vody i potravy. Pokud by člověk byl vystaven stejným podmínkám jako velbloud, byl by mrtvý za 36 hodin. Želvušky jsou ale podle zkoumání vědců z televizního pořadu Zvířecí rekordmani tím tvorem, který dokáže přežít nejextrémnější podmínky. Jedná se o živočicha s 8 nečlánkovitými končetinami zakončené drápy. Želvušky se dokázaly tak adaptovat, že je můžeme nalézt na dně oceánu, na vrcholu hor, na poušti i v pralese. Jsou všude kolen nás, ale my je nevnímáme, protože jsou okem neviditelné. V kritických situacích přechází do stavu podobnému bezvědomí, kdy omezuje všechny tělesné funkce a čeká na příznivější podmínky. V tomto stavu je želvuška prakticky nezničitelná.3. NEJSTAROSTLIVĚJŠÍ
V divoké přírodě je často přehlížena role samců – otců ve spojitosti s péčí mláďat. Věděli jste, že nandu pampový, taktéž nazývaný jihoamerický pštros, se sám stará o vylíhnutá kuřátka? Samice totiž po nakladení vajec samce opouští, proto péče přechází na něj. Sám se stará o potomstvo dva měsíce, než se samice vrátí a připojí se k výchově. „Po zvážení všech okolností jsme konstatovali, že nejstarostlivějším otcem v říši zvířat je mořský koník,“ říká jeden z vědců. Po samotném oplození vajíčka nenosí samička, ale naklade je do zvláštního vaku, který má na břiše samec. V tomto vaku se poté potomci vyvíjejí. Začíná tak pravděpodobně nejneobvyklejší březost v říši zvířat. „Těhotenské bříško“ tak má po dobu 5 týdnů sameček, který je potom i vrhá. Sameček se samičkou mají prohozené role i při péči o potomky. I když se mláďata rodí živorodá, sameček je přesto dále opatruje a v případě nebezpečí je zpět schovává do vaku.Zdroj, foto: Spektrum