Někteří lidé jsou tu proto, aby nám dali lekci

Chcete normálního partnera a namísto toho si najdete cvoka, jenž vás jen využívá. Jenže jak je známo, láska je slepá. Zbláznila jsem se do něj na první pohled. Poznali jsme se v práci. Bylo to krátce po Novém roce, co u nás nastoupil. Chvíli jsme po sobě jen koukali, než jsem se vůbec odvážila se jej zeptat, jak se jmenuje. Uběhlo pár týdnů a nastěhoval se ke mně. Byl to vlastně dárek k jeho narozeninám.

Po dlouhé době jsem s ním prožívala to nejhezčí, co ve vztahu člověk může mít. Byli jsme pořád spolu, doma i v práci. Ovšem po nějaké době jsem poznala, že se mění. Zničehonic skončil v práci a naopak začal častěji chodit ven. Bylo mi to podezřelé, protože dokud chodil do práce, byl stále se mnou a najednou ten zájem opadl.

Mé podezření se potvrdilo a doneslo se ke mně, že chodí za jinou. Přesvědčoval mě, že to není pravda, nakonec se sám prozradil. Vyhodila jsem ho. Probrečela jsem několik dní. Pořád mi volal a smskoval. Po několika týdnech jsme se sešli, že prý chce se mnou mluvit.

Byl ke mně moc milej a tvrdil, že se s ní rozešel, že je hrozně hloupá, že mě chce zpátky, že mě moc miluje a že ho to hrozně mrzí, že mi všechno vynahradí… asi tušíte, jak to dopadlo.

Vrátil se ke mně a já byla chvíli zase šťastná. Ale ta chvíle byla opravdu krátká. Zase začal chodit ven, údajně za klukama. Já bývala dlouho do noci v práci, takže jsem si ani nevšimla, že se mi doma začaly ztrácet věci. Vracela jsem se z práce unavená a on si ještě přál mít prvotřídní servis. Začalo mě to štvát, tak jsme se začali často hádat. A když nebylo po jeho, začal mě psychicky vydírat. Tak dlouho na mě tlačil a přesvědčoval, až jsem povolila a on věděl, že nakonec udělám, co chce on.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem ho nejen podruhé vyhodila z bytu, ale udala i na policii s tím, že mi vykradl byt. Už je to půl roku a nic se bohužel neděje, stále si svobodně běhá po světě. Policie dokonce našla po zastavárnách některé ukradené věci, ale zatím mi nic jiného nesdělili.

Jeho čas od času potkám po cestě z práce, dokonce mě i pozdraví, ale ta jeho arogance a zároveň ironie v hlase mě trochu děsí. Ale věřím, že na každého jednou dojde…nebo se to jen říká?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10