Neloučím se navždy

Vazba: Pevná

Formát: 134 × 207 mm, 378 g

Cena: 319 Kč

Mladé spisovatelce Kjongha jednoho zimního dne zavolá kamarádka Inson, která se ocitla v nemocnici v Soulu. Poprosí ji, aby zajela do jejího rodného domu na ostrov Čedžu a postarala se tam o papouška. Když se Kjongha navzdory silné sněhové bouři dostane do horské vesnice, odhalí tam bolestnou historii Insoniny rodiny poznamenané povstáním. 

Děj se vrací zpět v čase prostřednictvím vzpomínek, záznamů a dalších materiálů, které po celý život shromažďovala Insonina matka v marném pátrání po svém zmizelém bratrovi.

Ukázka z knihy Neloučím se navždy:

Nejprve jsem si myslela, že to jsou ptáci. Tisíce bíle opeřených ptáků letících těsně nad obzorem.
Ale nebyli to ptáci. Bylo to jen rozptýlené sněhové mračno daleko nad mořem, které pohaněl silný vítr. Sněhové vločky zářily v dopadajících slunečních paprscích. Světlo se odrazem od hladiny moře znásobilo a vytvořilo optickou iluzi dlouhého oslnivého pásu bílých ptáků, který se vznášel nad povrchem moře.

Nikdy předtím jsem nezažila takovou sněhovou bouři. Pamatuju si, že jednou v zimě před deseti lety zapadly ulice v Soulu sněhem až po kolena, ale ani tehdy sníh nezaplnil povětří v takovém množství. Ve vnitrozemí navíc nebývá tak větrno jako na ostrově. Autobus uhání vánicí po pobřežní silnici a já sedím na předním sedadle se zapnutým bezpečnostním pásem. Divám se na palmy zmítané silným větrem. 

Teplota mokré silnice se zřejmě pohybuje těsně kolem bodu mrazu, protože ten vydatný přival sněhu se na ni neudrží a beze stopy taje, což působí poněkud přízračně. Občas kvůli nepochopitelným atmosférickým interakcím vítr náhle ustane, a kdybych nebyla v rychle jedoucím autobuse, mohla bych pravděpodobně pouhým okem pozorovat šestiúhelníkové krystaly, jak se v podobě velkých vloček pomalu snášejí dolů. Ale jen co vítr znovu zesílí, vločky vytrysknou vzhůru, jako by v nebi zuřivě pracoval obří stroj na popkorn. Působí to téměř tak, že sníh ve skutečnosti nepadá z nebe, ale neustále se tvoři na zemi, odkud ho vítr nasává do vzduchu.
Moje úzkost stoupá. Začínám si myslet, že jsem udělala chybu, když jsem nasedla do tohoto autobusu.

Letadlo, do kterého jsem nastoupila před dvěma hodinami, sebou během přistání na ostrově Čedžu nebezpečně házelo.
Připomnělo mi to jev zvaný střih větru, o kterém jsem dosud pouze četla v novinách. Když potom letadlo rolovalo po ranveji a jeho rychlost postupně klesala, mladá žena na sedadle přes chodbičku přejížděla prsty po smartphonu a u toho mumlala: „Bože, po nás všechny další lety zrušili.“ Její společník, podle všeho milenec, odpověděl: „Měli jsme štěstí.“ Žena se rozesmála. „Tohle že je štěstí? V takovém počasí?“

Z Doslovu Petry Ben-Ari:

Román se skládá ze tří částí – první sleduje horizontální pouť vypravěčky Kjongha ze Soulu do domu její kamarádky Inson na čedžuské vrchovině, kde se musí prodírat hustou vánicí k papouškovi, jehož dostala za úkol zachránit. Druhá část je pak vertikální stezka, která vede Kjongha a Inson dolů, do jedné z nejtemnějších nocí lidstva – do zimy 1948, kdy byli obyvatelé Čedžu zmasakrováni – a do hlubin moře. Ve třetí a poslední časti dvojice zapálí svíčku na mořském dně.
Kniha propojuje osobní příběhy se širším historickým kontextem. 

Han Kang využívá různé narativní techniky a do textu zapojuje rozmanité stylistické formy – od intimních zpovědí, vzpomínek, útržků dokumentárních filmů, oficiálních záznamů přes osobní dopisy, svědectví až po poetické pasáže, pracující zejména s kontrastem lidské křehkosti a trvalosti světa přírodních živlů. Celým dílem prostupuje motiv zimy a sněhu. Sněhová bouře, chumelenice, vločky, závěje, krystalky ledu, sněhová mračna, zasněžená úbočí nečinné sopky Halla. Mráz prostupuje z přírodních výjevů až do nitra postav. Malá dívka, která po masakru hledá v hromadě mrtvol rodiče a sourozence, musí z tváří nebožtíků odstraňovat zatvrdlou sněhovou krustu.

Neloučím se navždy Han Kang po několika odkladech dokončila v roce 2021. V roce 2023 byl román přeložen do francouzštiny, nizozemštiny a čínštiny. Na začátku roku 2024 vyšel ve švédském překladu. A o několik měsíců později se dostavil příjemný šok – Han Kang obdržela Nobelovu cenu. Pro mnohé to bylo překvapení – ve svých čtyřiapadesáti letech patří k nejmladším laureátům v historii této ceny, její nejnovější román dosud nevyšel anglicky a její jméno se ani neobjevovalo mezi favority sázkových kanceláří. Švédská akademie však ocenila její schopnost proměnit historická traumata v univerzálně srozumitelnou literaturu, která přesahuje hranice kultur i jazyků.

O autorce knihy Neloučím se navždy:

Han Kang (*1970) je jihokorejská autorka, pochází ze spisovatelské rodiny. Vystudovala korejskou literaturu, začínala s poezií a povídkami, později se začala věnovat románům. Její první prózou přeloženou do angličtiny byla Vegetariánka, za niž roku 2016 získala Mezinárodní Man Bookerovu cenu. Kniha vyšla v pětadvaceti zemích, česky v Odeonu roku 2017. Za román Kde kvete tráva (česky 2018, anglicky pod názvem Human Acts) obdržela spisovatelka Malaparteho cenu (2017). V obou románech zkoumá Han Kang podstatu zla v lidské přirozenosti a otázku nevyhnutelnosti násilí. Česky dále vyšla meditativně laděná Bílá kniha (2019). Spisovatelka roku 2024 získala Nobelovu cenu za literaturu.

Tuto knihu Neloučím se navždy koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Knižního klubu nebo na eshopu Luxor.cz.