Nemáš?

     Mám...  Mám srdce na správném místě? Já myslím, že ano. A nejen to... Kdo mě zná, ví, že jsem velice ráda, když mohu někomu poradit, pomoci a sama se přiznám, že jsem si již svoji ochotu odnesla tím, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán.

Ani tato zkušenost mě však neodradila od toho, abych byla vždy "ve správný čas na správném místě" -, jelikož se pokaždé našel někdo, kdo mě potřeboval. Asi to mám ve hvězdách psáno a můj osud byl tomu předurčen. Donedávna jsem sama sobě dokázala doslova nalhávat, že přece existují na světě lidé, kteří si budou mé dobroty a ochoty pomoci jim vážit, ale to jsem se spletla. Píši momentálně všeobecně, protože moje představa o tom, že když někomu pomohu, tak nejen, že třeba pomůže on mně, ale alespoň mi neublíží, se vytratila, vypařila, zmizela..., ano, tuto představu jsem již ze své hlavy vymazala, stejně,  jako bych mohla vymazat teď pár písmenek, které píši. Přiznávám se dobrovolně ke své hlouposti.  Teď si možná říkáte..., ta "Viki" se zbláznila! Nezbláznila! Myslím to vážně, jsem to pořád JÁ! Akorát jsem dostala rozum a vím, že zadek máme všichni, akorát někteří v mém okolí by do něj potřebovali  nakopat!
     Dobré mezilidské vztahy považuji nejen já, ale i můj manžel za zásadní. Každý náš přítel je pro nás osoba VÁŽENÁ. I ve vztazích sousedských máme přátele, s některými se stýkáme více, s některými méně, každopádně je zcela jedno, zda přátelé bydlí pár metrů, nebo kilometrů daleko, nebo v jednom domě.
     Začala jsem vás svými písmenky nudit? Doufám, že né! Přesto ve vás chci vyvolat zvědavost...
     Koupili si byt. Začali budovat hnízdečko. Koupelna... - rekonstrukce. Voda i elektřina pár dní nebyla, proto jsme jim ochotně uvařili vodu na kávu atd. Sice byt v době rekonstrukce neobývali trvale, bydleli na chalupě, ale i ta bude mít v tomhle vyprávění svoje místečko.
     Byt celkem podle jejich představ..., nastěhovali se.
     Stane se...  Někdo "klepe" loktem na dveře. Otevřeli jsme a vidím souseda, jak má ruce upatlané a prosí, zda nemáme vajíčko..., ...víš..., já dělám mletý a zjistil jsem, že nemáme vejce..., ale to víš, že jo ... a ochotně jsem mu vajíčko "půjčila" -, spíše dala. Tím to vše začalo...
     Manžel šetřil postupně pár korunek, ani jsem o tom nevěděla, jelikož chtěl koupit nabíječku na autobaterii. Velké auto, velká baterie a velké mrazy..., říkal si tenkrát. Nabíječku mi představil a dobil autobaterii. Asi za týden - někdo klepe..., prosímtě, já jsem nenastartoval... NEMÁŠ? ... Manžel ochotně nabíječku půjčil, záhy však zjistil, že nefunguje. Ptal se souseda, jak ta jeho baterka - , jakoby oklikou..., jo perfektní, řekl mu..., manžel mu na to povídá, že nabíječka nejde! Soused se celý udivený ptal, jak je to možné...? No nic, tisíc korun v háji, jelikož manžel účtenku nenašel. Ale pomoc byla na cestě...  Soused mu nabídl, že nabíječku vezme kamarádovi z práce, jelikož je prý opravuje. Nevrátila se nabíječka vůbec, když se na ni manžel ptal, ta je prý "úplně v háji" - to prý nešlo opravit, proč ji tedy nepřinesl?...
     Cibule..., vajíčka..., chleba..., stále jedno a to samé! Stále dokola! Řekla jsem si, že chleba je poslední kapka. Přišel večer, zda nemáme kousek chleba, že prý šel pro něj z nedaleké hospůdky domů a oni ho doma nemají a v té hospůdce taky, přitom tam mají nakládaný sýr. Tak mu povídám -, Jirko, mám, ale kousek, tak pro malýho na snídani, já nesnídám (manžel klasický chleba nesmí)... -, to nevadí, to stačí... já hned ráno vyběhnu naproti a hned ti ho vrátím...  Žádný chléb nedonesl, stačila by mimo jiné i jedna houska...
     Ale i tak nám toto ponaučení asi nestačilo!
     Byla jsem v práci, manžel sousedovi půjčil "mixér-sekáček", ani nevím na co, asi na ořechy. Toho robotíka jsem si koupila s úmyslem zcela jasným, vzhledem k jeho obsahu nádoby naprosto vyhovoval přípravě pečení manželových bezlepkových řezů, základní recept, který nakonec dělám porůznu. Čtrnáct dní "starý" robotík se mi vrátil s rozlámanými noži v těle, navíc tupý, že bych s nimi mohla kojence lechtat pod bradou... A to se nic neděje, já mám lepidlo..., tak to jsem už zařvala NE! Já nic slepovat nechci a ani nebudu! Já v tom připravuji jídlo a na nějaká lepidla a toxiny nejsem zvědavá! Ani toto souseda nijak nezkrotilo... Hledala jsem na netu, kde sehnat náhradní díly. Když jsem však sousedovi sdělila, že jsem je našla a bez poštovného stojí cca 150 korun -, místo toho, aby řekl... -, no tak si je objednej a já ti je zaplatím... -, řekl jen...- NO, TAK VIDÍŠ!!!! Co jsem v tu chvíli viděla? Blbce, který si myslí, že mám dvě domácnosti? Tak to se tedy spletl! Totiž,  ty nože jsou hodně zásadní problém. Není možné je sehnat, ale asi díky autorizovanému servisu, který jich neobjedná víc, než jsou reklamace, ale budu je urgovat. Reklamace z prodejen dle všeho mají přednost. Já jsem si mixérek koupila bez krabice, jako poslední kus, se slevou..., ale co je mu do toho! Takové věci má mít doma a když ne, tak nebudu přece počítat s tím, že si je půjčím!
     Je to asi měsíc zpátky -, přišel si půjčit bramborový škrob. Třista metrů odsud je prodejna..., byla ještě otevřená! Lidl - ten bramborový škrob prodává, ale nicméně mi tvrdil, že byl ve večerce u Vietnamky /ti, kteří se bez něj neobejdou, jelikož jej dávají všude/, prý ho také neměla... Viděli jsme je z okna, když dorazili, rovnou z auta domů a nikde u Vietnamky nebyli.
     Nemáš...., nemáš..., nemáš?
     Říkáte si právě, kdy už ta "Viki" dá pokoj? Nedivím se vám, ale když už jsem se rozhodla pro tento článek, tak jej prostě dopíšu... a do té doby prostě pokoj nedám...
     Šroub, šroubek, hřebík, hřebíček, sáček rýže, trocha oleje, sklenička mléka, hrst - prst - zdrc! Možná bych už neměla ruce a prsty a tím by ani tento nekonečný příběh, který ani nevím, jak jednou skončí, nebyl by čím napsat -, podáš prst a najednou nemáš ani jeden!
     Cokoli si můžeme jít také půjčit. Ovšem! Dostaneme akorát dobrou radu! Za tu si nechávají zaplatit např. právníci. Sousedy však nic nestojí, stejně jako vše ostatní, co jsem v článku nenapsala..., či ano.
     Mají všechno, vše, nač si kdo vzpomene, ale na CHALUPĚ!!!
     Jsem také jenom člověk, také se mi stane, že si sama pro sebe zaměním vanilkový cukr s práškem do pečiva, rozhodně však nežiji s vědomím, že co nemám, tak si půjčím..., ale hlavně slovem - děkuji - se nic nevrací a neplatí. Ano, poděkuji slušně za půjčení..., stát se to prostě může, ale vrátím...!
     Postel vyměníš za matraci, matraci za polštář a deku. Budeš spát na podlaze... máš přece deku a polštář!!!

     Nemáš náhodou ... aspirin, strašně mě bolí hlava!!!
    
    

    
    

Autor: Vikitorie

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10