Zpěvačka a textařka, držitelka devíti Zlatých slavíků vypráví o svém životě s hudbou v pořadu Neobyčejné životy - Hana Zagorová.

Pozitivní energie, vstřícnost a ochota, se kterou se tento portrét Neobyčejné životy - Hana Zagorová s režisérkou Zuzanou Zemanovou natáčela, ji provází celý život. Populární zpěvačka, textařka, herečka i moderátorka prožila dětství v harmonické rodině na Ostravsku. Následně vystudovala herectví na JAMU v Brně. V roce 1963 uspěla v pěvecké soutěži Hledáme nové talenty a začala točit pro rozhlas. V té době začala mít vážné zdravotní problémy, které zvládala s obdivuhodným nadhledem.

Vzestup k popularitě nastal s příchodem do Prahy v roce 1969. Začali o ni projevovat zájem známí skladatelé (např. Karel Svoboda pro ni napsal písně jako Gvendolína nebo Studánko stříbrná). Hlasové nedostatky Hany Zagorové – nakřáplý hlas se špatnou výslovností sykavek, se paradoxně staly její předností.

Repertoár osobité zpěvačky měl po celá 70. a 80. léta značně kolísavou kvalitu ? od skutečně kvalitních šansonů s působivými texty (z nichž mnohé si napsala sama) ke kolovrátkovému popu. Počátkem 70. let hostovala v Semaforu (Kytice), poté se téměř výhradně soustředila na zpěv. Od roku 1973 spolupracuje s kapelníkem a skladatelem Karlem Vágnerem.

Zpívala s Petrem Rezkem (hity Asi, asi; Duhová víla) a počátkem 80. let ji začali doprovázet mladí zpěváci Petr Kotvald a Stanislav Hložek.

Po této éře se její repertoár stal více šansonovější a kvalitnější. V roce 1989 podepsala petici Několik vět, což vedlo k dočasnému zákazu činnosti těsně před pádem komunismu. V komorní písňové tvorbě pokračovala i v 90. letech. Dodnes koncertuje.

Prvním manželem Hany Zagorové byl od roku 1986 tanečník Vlastimil Harepes. S ním se v roce 1991 rozvedla a vzápětí se podruhé provdala za slovenského operního pěvce Štefana Margitu, jehož po omezení svých vlastních aktivit doprovázela na koncertních turné a divadelních angažmá po celém světě.

Pořad Neobyčejné životy - Hana Zagorová připravila Z. Zemanová (Premiéra)