Neplatičům výživného hrozí exekuce i vězení

Neplatičům výživného hrozí exekuce, ztráta řidičského oprávnění nebo tři roky vězení. Soud může platbu nařídit i příbuzným. V roce 2013 Češi uzavřeli nejméně manželství od roku 1918 – bylo jich jen 43,5 tisíce. Naopak počet rozvodů stoupl na téměř 30 tisíc. Takřka každé druhé manželství v roce 2013 skončilo rozvodem. Tyto rozvody zasáhly 24 tisíc dětí, z toho téměř 60 procent nezletilých. Zároveň se objevuje nový trend – přibývá rodičů, kteří na své děti neplatí výživné. Podle Asociace neúplných rodin neplatí až třetina rodičů.

Dítě nemusí při placení výživného spoléhat pouze na své rodiče. Soud může nechat platit výživné také ostatní příslušníky jeho rodiny, vyživovací povinnost rodičů je však primární.O platbě alimentů se dá v případě odůvodněných potřeb dítěte – pokud to majetkové poměry osoby povinné výživným připouštějí – rozhodnout nejen mezi rodiči a dětmi, ale také mezi ostatními předky dětí a dětmi. Může se tedy stát, že výživné budou muset z rozhodnutí soudu platit například prarodiče.
 
Nově je podle nového občanského zákoníku upraveno výživné ve vztahu k rozvedenému manželovi. „Pokud jeden z manželů po rozvodu není schopen sám sebe uživit a v této situaci se ocitl právě kvůli manželství nebo v souvislosti s ním, má právo žádat přiměřené výživné na bývalém partnerovi, lze-li to po bývalém partnerovi spravedlivě žádat. Taková situace může nastat v případě, je-li žena po rozvodu stále na mateřské dovolené a tím pádem není schopna se sama uživit. Potom je povinností manžela platit výživné nejen na dítě, ale i bývalé manželce. Jedním z kritérií pro určení výše výživného je doba trvání bývalého manželství, stejně tak jako doba, která uplynula od rozvodu. Soud tyto případy posuzuje vždy individuálně,“ vysvětlil Jiří Hartmann.    

Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, s výjimkou u výživného pro děti. Těm je možno výživné přiznat celé tři roky nazpět ode dne zahájení soudního řízení. Podle předchozí právní úpravy měly tuto možnost pouze nezletilé děti. Nyní mohou zpětně žádat výživné také dospělé děti, pokud se nejsou schopny samy živit, například pokud ještě studují.

Výše výživného není a ani nebyla právními předpisy stanovena, a to ani minimální výše výživného. V roce 2010 zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti orientační tabulku, podle které jde odvodit výši výživného v závislosti na věku dítěte. Tato tabulka má však pouze doporučující charakter, rozhoduje vždy konkrétní soudce.

Věk dítěte/Díl z čistého příjmu připadající na výživné (v %)
0–5 let/11–15
6–9 let/13–17
10–14 let/15–19
15–17 let/16–22
18 a více let/19–25

Výše výživného není určována pouze reálným příjmem a majetkovými poměry  rodiče, který má výživné platit, ale také schopnostmi a majetkovými poměry rodiče, kterému soud svěřil dítě do péče. „Majetkovými poměry se rozumí veškerý majetek včetně kupříkladu cenných papírů a výnosů z tohoto majetku. Majetkové poměry je rodič povinen soudu doložit. Nepodaří-li se mu to, nebo tak záměrně neučiní, má soud za to, že jeho měsíční příjmy tvoří pětadvacetinásobek životního minima jednotlivce,“ popsal Jiří Hartmann.

V rámci majetkových poměrů se dále zohledňují i příjmy pocházející z jiného zdroje než z výdělečné činnosti, například dar od rodičů. Nadále platí, že se při stanovování výše výživného pro děti dodržuje zásada shodné životní úrovně s rodiči.

Pokud druhý rodič opakovaně nereaguje na výzvy k zaplacení výživného a pokud dojde k jeho neplacení po dobu delší než čtyři měsíce, je možné podat trestní oznámení na podezření ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy. Soud může v krajním případě potrestat povinného rodiče trestem odnětí svobody až na tři roky, uložit mu povinnost platit dlužné výživné, nebo mu odebrat řidičský průkaz. Řidičský průkaz se neodebírá jen tehdy, pokud povinný rodič prokáže, že jej potřebuje k výkonu povolání nebo například k péči o děti. Lze také podat exekuční návrh k exekutorovi k vymáhání dlužného výživného.

V Česku je běžné, že je dítě svěřeno do péče matce, nicméně existuje i značný počet otců, kteří spor u soudu vyhráli a dítě bylo svěřeno právě jim. Ten z rodičů, kterému nebylo rozsudkem soudu svěřeno dítě do péče, se může proti takovému rozhodnutí odvolat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku. Pokud soud rozsudkem pouze schválil dohodu rodičů o úpravě poměrů nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu, odvolání možné není.