Nepřítel se třemi P

Mentální anorexie a bulimie nejsou výsadou pouze úzkého okruhu topmodelek, s poruchami příjmu potravy se potýkají už i děvčátka ze základní školy.

Porucha příjmu potravy

Štíhlá a dokonalá postava se stala zaklínadlem doby. Kdo nenosí velikost S, stává se terčem posměchu. Zatímco nadváhou společnost opovrhuje, vyhublost nikdo neřeší, protože štíhlá postava a žádné tukové polštářky jsou přeci znamením zdraví a krásy… O to těžší je problém s příjmem potravy neboli PPP odhalit. V dnešní době i velmi mladé dívky ve školním věku nadměrně řeší svůj vzhled a touží být úspěšné a dokonalé jako slavné modelky, herečky a zpěvačky. Některé z nich už dokonce i vyzkoušely nějakou tu dietu. Věk pro propuknutí nemoci je individuální, ale nejrizikovější skupinou je dospívající mládež, přičemž více postižených je mezi dívkami než chlapci. „Vzhled = úspěch“ mylně si myslí většina dnešních mladých lidí.
     

Varovné signály

Na skutečnost, že s přirozenou chutí vašeho potomka k jídlu není něco v pořádku, poukazují tyto signály:

1.    Dítě je expertem na energetickou hodnotu potravin, odmítá kalorické pokrmy, konzumuje jen light produkty.
2.    Nadměrně sportuje bez energetického příjmu; když mu námahu zakážete, je schopné mučit své tělo potají.
3.    Váha ovlivňuje náladu dítěte, bývá unavené, podrážděné, uvažuje jen o jídle a přehnaně kritizuje svůj vzhled.
4.    Z lednice a spižírny nevysvětlitelně mizejí potraviny, nacházíte schované obaly od jídla (znamení záchvatů přejídání).
5.    Dítě se bezdůvodně zamyká na toaletě.
6.    Potomek přemáhá chuť k jídlu, ačkoliv nadváhou netrpí a vyhýbá se společnému stolování, např. výmluvou, že nemá hlad.
7.    Nápadný úbytek hmotnosti nebo výkyvy hmotnosti a s tím spojené zdravotní problémy (vypadávání vlasů, řídnutí kostí, zvýšená lámavost nehtů, poruchy menstruačního cyklu).
8.    Časté zvracení, deprese, sebepoškozování.

Volání o pomoc

Podezření, že se může jednat o mentální anorexii či bulimii, zasáhne rodiče jako blesk z čistého nebe, cítí se zaskočení a bezmocní. Je však třeba začít jednat a citlivě si s dítětem promluvit o jeho trápeních. Je také dobré s ratolestmi aktivně trávit více volného času a podporovat jejich sebevědomí. Zmapujte situaci, případně společně kontaktujte odborníka na problematiku poruch příjmu potravy. Návštěvu ordinace dlouho neodkládejte, protože dítěti, trpícímu anorexií nebo bulimií, jde o život. Je třeba si uvědomit, že se jedná o onemocnění psychické a je nutné ho léčit jako kteroukoliv jinou chorobu. Vyléčit se toto onemocnění naštěstí dá, ale počítejte s tím, že je to běh na dlouhou trať.