Když jsem se po skončení střední školy - jedenáctiletky - rozhodovala o budoucnosti, bylo mně teprve 17 let. Neměla jsem vyhraněné zájmy, přihlášku jsem si vzhledem k prospěchu mohla podat na libovolnou VŠ. Zcela náhodně se mým třídním stal na venkovské škole vynikající bohemista a překladatel, vysokoškolský profesor z Brna. Doporučil mně studium novinařiny v Praze, ale tak daleko mě rodiče nechtěli pustit, tak jsem studovala jazykový obor v Brně a žádnou novinářkou jsem se ani v malém městě pozdějšího bydliště nestala.
S odstupem mnoha let od doby, kdy jsem si představovala, jak pracuji v redakci významných novin, zjišťuji stále častěji, že bych se se svou povahou, výchovou v rodině a předpotopními názory na slušnost vůbec na takový post nehodila.
Novináři se musí podřizovat trendu redakce a politiky, jsou školeni, jak a o čem psát, ovlivňují přece čtenáře. To jsem nic nového neobjevila. Jen jsem si znovu uvědomila, jak se dá hrou se slovy krásně překroutit cokoli, když jsem nedávno četla román amerického spisovatele Sinclaira Lewise Anna Vickersová. Pojednává o Americe 30. let minulého století /vydán v originále r. 1933/ a také o ženském hnutí za emancipaci.
Zaujalo mě, co dokázali novináři udělat s fakty po rozhovoru s lékařkou dr. Wormserovou, kterou si průkopnice hnutí pozvaly.
Její osobité odpovědi na spoustu otázek novinářů a novinářek bych kvůli formulaci a obsahu ráda citovala všechny. Ale třeba si román přečtete samy. Vybrala jsem pro vás část o lásce a ženách - prezidentkách.
„Jestli uznávám volnou lásku? Co tím míníte, milá slečno? Copak může být také jiná láska než volná? Míníte tím, zda věřím, že skutečná vášeň - ne jen chvilkové opojení při svitu měsíce - je vznešenější, než dětinský obřad, provedený nějakým kazatelem, nu ovšem, že tomu věřím. Vy ne?“
Srovnejte s textem z novin:
„Láska je jen chvilkové opojení vyvolané měsíčním svitem, ale i tak je důležitější než trvalé manželství, neboť jsou prováděny duchovními, kteří jsou všichni dětinští. Volná láska - to jest: mít milence, kdykoli se vám zachce - je nejen přípustná, ale nezbytná pro každou osvobozenou ženu!“
Podobně přepracovali i odpověď dr. Wormserové na otázku, zda v budoucnu se může žena stát prezidentkou Spojených států. Doktorka uvedla mnoho žen - panovnic, které si podle ní vedly lépe než muži - královnu Alžbětu, Kateřinu Velikou, Marii Terezii Rakouskou aj.
Výsledek v novinách by pobavil i dnes - uvedly, že „příštím prezidentem Spojených států bude žena a bude mnohem lepším prezidentem než kterýkoli muž. Marie Louisa Rakouská byla nejskvělejší panovnicí, která kdy žila.“
Asi ji nenajdeme ani na netu.
Takže nelituji, že jsem se nestala novinářkou a nemusela jsem nehorázně lhát nebo novátorsky „přepracovávat“ něčí slova.
Prababka - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz