Netrpělivě čekám na vnouče a vzpomínám na svoje „miminka“

Prostě dítě k zulíbání! Syn čekal trpělivě s autem na špagátu u vchodových dveří, až se všechny nezbytné a každodenní opakované ceremonie odbudou a vyrazíme na písek. Venku jsem dceru zakryla, aby ji nebylo moc vidět... no a pak mi jedna stará paní řekla, že z ní bude jednou velmi krásná dívka. Myslela jsem tehdy, že ji něčím praštím. No jo, ona ale měla pravdu, dcera je daleko hezčí než jsem byla já! Čas běžel, dcera se trochu „vyklubala“ a to po všech stránkách. Většího neřáda jsem mít snad nemohla! Ale občas jsem se nasmála.

Děti netýrám, ale přes zadek dostaly nejednou. A jednou takhle po exekuci jsem je strčila do vany – v raném dětství jsem je koupala spolu, a odešla. I přicházejíc slyším vzlykat syna: „Maminka je oškliváááá.... bééé,“ a dcera klidně bez emocí a pláče na to:„Jo, maminka je ošklivá, ale tatínek máme hezkej!“ Jindy zase: „Maminka zlobí, kopneme jí do hrnců.“ - „Jo! A do šicícho stroje!“ souhlasila dcera. Nebožátka si myslela, že jsou to moje oblíbené hračky...

Byla samý chlap. Vysadila jsem ji do autobusu, vyhrabala se tam taky a dcera nikde! Jo, seděla nějakému pánovi na klíně! Udělala se z ní totiž docela roztomilá holčička a chlapi mi ji tahali... S oblibou sedávala na lavičce před barákem s jedním starým pánem - známým hercem - a něco si stále povídali. Když jsem zjistila, že se dá do řeči s každým, začala jsem se bát a zvolila jeden večer, kdy nebyl manžel doma, pro sexuální osvětu přiměřenou jejich věku. Dala jsem si frťana a nastínila jsem jim, že se s neznámými lidmi nemají co bavit, nebrat si bonbonky a nelézt do cizího auta. Když jsem se zcela vyčerpala z tématu, fyzicky i psychicky, dcera stále upřeně koukala – to dělala vždy, když ji někdo káral a v podobných situacích. Strašné...nespustila prostě oči. Ani učitelka v první třídě tento pohled nevydržela a stěžovala si mi, no jo, ale já si s tím nevěděla rady taky. Musela jsem vždy upozornit, že přednáška je u konce. Tak jsem se tehdy zeptala, zda je jim vše jasné. Odpověděla samozřejmě ona: „Jo, kdyby mi někdo dával žvejku, tak si ji nevezmu, co kdyby byla zkažená!“ Bože, to já vůbec neřekla, osvětu jsem tedy vzdala.

Byla šíleně upovídaná a nemocná. Jednou s ní byl manžel u lékařky a přivedl mi ji do práce, že zase stůně. Potřebovala jsem něco dodělat a šílela jsem, že tam bude povídat a nic neudělám. Kolegyně, která měla děti veliké, mne odsoudila, že jsem macecha, vzala dítko a šla s ní na zahradu. Za 10 minut byla zpět i s dcerou, řkouc, že jsem měla pravdu, že už ji příšerně bolí hlava. Byla výřečná, zato syn mluvil pozdě. Jejich oblíbenou zábavou bylo, když jsem povlékala postele, dát si deky na zem a skákat do nich. Bála jsem se, aby si nenatloukli, tak jsem jim to zakázala a odešla. Po chvíli syn dorazil a „maminko, já chci kákat!“ Hned jsem mu vysvětlila, že ani náhodou, že by se mu mohlo něco stát, ale on už zlostně dupal a stále dokola „ale já nechci kákat, já chci kákat!“ Chvíli trvalo, než jsem pochopila, že chce na WC... Mohla bych pokračovat dál, každá mamina to zná a ty, co ještě děti nemají, ať ví, co je čeká :-)))), ale tohle docela stačí...

Roxana - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek byl již na internetu publikován