Nevěra může vztahu i pomoci - 2. díl

Tento příběh je pokračováním 1. dílu. První den naší schůzky mimo líbání a ošahávání nic nebylo. Jenže jsem po něm začala toužit víc a víc a nezůstalo u jedné schůzky, ale začali jsme se setkávat pravidelně. To už jsem opět chodila do práce, ale vždy si našla nějaký čas, abychom se viděli.

Začali jsme spolu i spát a to pouze v přírodě, domů jsem ho nikdy nevzala a já k němu jít odmítla, protože bydlel v pronajatém bytě, kde majitel bydlel hned vedle něj. Byli jsme oba tak zamilovaní, že jsme bez sebe nevydrželi ani chvíli a když se zrovna neviděli, tak jsme si volali, posílali zamilované SMS nebo chatovali na různých stránkách, hlavně na Facebooku.

To už ale začal mít manžel nějaké podezření a začal se mě vyptávat, bohužel já neumím lhát, tak jsem buď mlčela nebo to různě zamluvila, abych se nemusela přiznat. Po nějaké době už zřejmě neměl jen podezření, ale musel něco vědět, protože nastala doma velká změna. Už si nehrál počítačové hry od doby, co přišel z práce, do noci, kdy šel rovnou spát, ale začal se mi více věnovat a dokonce chtěl i častěji sex, což mi bylo proti srsti, spát se dvěma najednou, tak jsem ho odmítala.

O všem jsem řekla svému milému a probírali jsme to spolu ze všech stránek, on mě nechtěl odrazovat, později přiznal, že ho to moc trápilo, že jsem stále s manželem a spíme vedle sebe. Chtěl, abych se přestěhovala k němu, ale to jsem začala už couvat já. Ani nevím proč, když jsem byla do něj tak zamilovaná. Najednou jsem přišla domů a našla tam ne kamaráda, což můj manžel do té doby byl, protože si mě po sexuální stránce téměř 20 let moc nevšímal, sex si doslova jednou za týden odbyl, aby splnil manželskou povinnost, ale už jsem tam našla skutečného manžela. Když to trvalo týden, pořád chtěl být se mnou, hladit mě, líbat a podobně, bylo mi naprosto jasný, že musí o mém vztahu vědět, že jinak by se takto nezměnil ze dne na den. Předtím jsem si psala se svým milým a to i v době, kdy manžel seděl 10 centimetrů ode mne na svém notebooku a vůbec netušil, co já vedle něj dělám.

Nezajímalo ho to, bylo mu to úplně jedno, důležité pro něj byly jen hry. Najednou mě ale začal sledovat, koukal na moji obrazovku, co dělám. Tak jsem se rozhodla, že mu všechno řeknu. Sedli jsme si společně a já místo abych mluvila o nevěře, mu začala vyprávět, že jsem se moc zamilovala a že chci toho druhého. Čekala jsem, že dostanu vynadáno a že mě opustí a bude se chtít rozvést, s čímž jsem počítala a byla na to připravená. On místo toho mi ale řekl, že o všem ví, že si četl všechno, co jsme si spolu psali a dokonce to měl vytištěné, asi 200 stran papírů.

Řekl mi k tomu jen pár vět a to, že se musím sama rozhodnout, koho chci, a hlavně dodal, že si uvědomil, jak se celé roky ke mně choval, že si mě nevšímal, před cizími i doma ponižoval a to hlavně z důvodu, že jsem dost přibrala na váze a často si ze mě utahoval - něco v tom smyslu, jak jsem škaredá, tlustá a podobně. Nikdy to neřekl takto doslova, ale mně jeho slova tak vyzněla a připadala jsem si méněcenná. Zřejmě proto jsem se takto zamilovala do člověka, který mě stále ujišťoval, jak jsem krásná, vím, byla to jen krásná slovíčka, ale já je potřebovala slyšet. Né doma denně slyšet, jak jsem tlustá a že by mě jiný kvůli tomu nechtěl, možná jsem si tím jen sama chtěla dokázat, že přeci jenom se najde někdo, komu se líbím taková, jaká jsem. Najednou mi manžel také začal říkat ta krásná slovíčka jako miluji tě, která jsem od něj nikdy dříve neslyšela. Byla jsem v pasti a nevěděla, co mám dělat. Už jsem se doma netajila, kam a s kým jdu a v klidu mu přiznala, že jdu za ním. Jenže kdykoliv jsem s tím druhým byla, měla jsem desítky telefonátů od manžela, později už začal i vydírat, brečet, vyhrožovat. Tím si mě ale pouze od sebe opět oddálil a sama sebe jsem se  ptala, jestli s takovým člověkem chci i nadále žít.

Nevydržela jsem to a vše, co mi na něm vadilo a vadí, mu řekla do očí, hned sliboval, jak se změní a dokonce si zjistil, kde ten druhý bydlí. Nemeškal, sedl do auta a odjel, když jsem zjistila, kam jel, úplně jsem se zděsila, jak tohle dopadne, honily se mně v hlavě různé myšlenky, jak se poperou a podobně. Dojel až za 2 hodiny, já už netrpělivostí snad ani nedýchala, úplně se třásla strachy. Jenže dojel a nic!!! Já koukala, čekala, co mně poví a on nic! To mě vystrašilo úplně a zavolala tomu druhému, do telefonu se mi ozval uplakaný hlas a také jsem se nic nedozvěděla, řekl mi, ať se na všechno zeptám manžela, že mi to poví. Byla jsem z toho doslova hotová a nevěděla, co si o tom mám myslet.

Manžel chodil kolem mě a jen se uculoval. Pak mě najednou objal, zeptal se mě, jestli ho ještě chci a začal mi vyprávět, jak probíhala jejich schůzka. Prý se nejdříve hádali, že ani jeden se mě nevzdá, až zjistili, že stejně nic nevyhádají a že by to pokračovalo dál. Pak následovala debata, který z nich mě má raději a který si mě více zaslouží. To už jsem se musela i smát, škoda, že jsem u toho nebyla. Společně se ale domluvili na tom, že zůstanu s manželem, což mě naprosto dostalo, protože jak někdo může rozhodnout za mě, s kým budu? Nejdříve jsem byla naštvaná, ale nakonec jsem přistoupila na jejich dohodu, která dále zněla, že pokud si mě během 3 měsíců manžel neudobří a nebude se ke mně chovat jako skutečný manžel a ne jen kamarád, tak si ten druhý pro mě přijde a nadobro mě odvede. A že do té doby se nebudeme vůbec stýkat, psát si a nic. Sice jsem si to nedokázala vůbec představit, na to jsem byla moc zamilovaná, ale souhlasila jsem a přistoupila na jejich hru.

První měsíc byl pro mě strašný, stále jsem na něj myslela a měla myšlenky mu napsat. Naštěstí jsem to neudělala, on také ne, ale jen proto, aby dodržel svůj slib a časem ta největší zamilovanost přešla. Co oko nevidí, srdce nebolí. Dnes je to více než rok, manžel se ke mně stále chová jako před 20 roky, kdy jsme se měli moc rádi a jsem ráda, že to nakonec takto dopadlo a jen si říkám, kdoví, jak bych se teď měla s tím druhým. Hlavně to náš vztah velmi oživilo a posílilo a oba jsme vlastně s manželem zjistili, že si máme pořád co říct a že se stále milujeme jako na začátku našeho manželství a že bez sebe už nikdy být nechceme. Jak si mě začal více všímat, říkat ta krásná něžná slovíčka, přestal mě ponižovat a urážet kvůli tloušťce, a tak jsem se do manžela znova po 23 letech zamilovala.

Neříkám, že si občas nezahraje nějakou tu počítačovou hru, ale už to není denně a pořád jako dříve. Nyní dojde z práce, první se věnuje mně a až třeba k večeru si jednu hru zahraje a pak je opět se mnou a ne jen vedle mne. Sice je hrozné říct, že nevěra může vztahu pomoci, ale nám opravdu pomohla. S manželem o tom už nemluvíme, ale občas ho pozoruji, že stále po očku, když jsem na počítači, sleduje, co dělám, až mi přišlo, že mi už nevěří, ale ujistil mě, že věří, že už se to nikdy nebude opakovat a já za sebe vím, že nikdy nebude. Registraci na seznamce jsem hned tenkrát zrušila a od té doby tam už nikdy nešla a ani mě to neláká, protože mám doma to, co mi celou dobu chybělo, milujícího manžela.