Nevěřil, že ho jídlo může zabít

Má kamarádka má rodiče mladší, než já. Přesto si její otec zahrával se zdravím a ve věku o deset let nižším, než má můj otec, vypadal mnohem hůř.

Pan Ohrádka totiž velmi rád jedl. Jedl vše, zejména to nezdravé, jedl to ve velkých dávkách a prakticky nepřetržitě. Rád vysedával u počítače, který si obložil nejrůznějšími pochoutkami. Počítač se pod zákusky, jelítky, salámy, klobáskami, brambůrky, tyčinkami a dalšími pochutinami téměř ztrácel. Nikoli však pan Ohrádka. Jeho váha stoupala strmě nad hranici sta kil. Nezůstal však jen u této hranice. Brzy se blížil ke dvojnásobku. A šel stále dál. Pil slazené nápoje, neměl prakticky žádný pohyb, a když neseděl u počítače, polehával. Paní Ohrádková se začala o svého manžela bát. „Taťko, nejez už tolik, ty nám brzy zemřeš!“ nabádala svého muže.

Pan Ohrádka si ale nenechal poradit. Když před ním jeho žena začala schovávat čokolády, slané dobroty a ostatní nezdravé a tolik dobré pochutiny a předkládala mu jen zeleninu, saláty a ovoce, případně jogurty a kefíry, začal si kupovat jídlo a kolové nápoje tajně. Už je neměl vyložené kolem počítače tak, jako dosud. Pan Ohrádka si své poklady umně ukryl do kufříku, který měl pod počítačovým stolem údajně na CD a brožury o PC. Už dávno v něm ale cédéčka nebyla. Veškerý prostor kufříku nahradily nezdravé potraviny, které pan Ohrádka v nestřežené chvilce za zády své ženy konzumoval. Měl radost, že nad svou ženou vyzrál. Ta si naopak lámala hlavu, proč její muž stále přibývá na váze, přestože mu předkládá nízkotučná jídla v množství, které by nezasytilo ani vrabečka. Pan Ohrádka se přehoupl přes 200 kilo živé váhy. Zdálo se, že praskne. Kdykoli jsem ho viděla, šlo nejdřív břicho, a pak až pan Ohrádka.

„Taťko, měl bys jít k lékaři,“ navrhla jednoho dne paní Ohrádková.

„Proč?“ zajímalo jejího muže.

„Vždyť jíš jako vrabec, a je tě čím dál víc,“ vysvětlila paní Ohrádková a podstrčila svému muži neslazený bio jogurt s chia semínky, který měl nebohému muži sloužit jako večeře. Pan Ohrádka si do jogurtu v nestřežené chvíli vysypal hromadu cukru ze svého tajného depozitáře. To mu ovšem nestačilo. Když byl sám, slupl tři klobásky jen tak, bez pečiva a zajedl je tabulkou čokolády. Vše spláchl přeslazeným nápojem. Dalo by se říct, že byl najeden.

A zatímco se jeho žena trápila, odvalil se k televizi. Při sledování seriálu dostal opět hlad. Odlákal manželku od kufříku pod stolkem, aby z něj vysvobodil dvě čokoládové oplatky. Copak ho můžou dva kousky, které dohromady neváží ani sto gramů, nějak ohrozit na zdraví, nedej bože na životě?

Tajná večeře ho zmohla. Šel spát dřív, než manželka. Ta ještě uklidila kuchyň, koupelnu a umyla nádobí. Když přišel její syn z práce, domluvila se s ním, že ji druhý den vezme autem na zahradu. Pan Ohrádka s ní na zahradu nejezdil. Musí se tam totiž pracovat. A tak paní Ohrádková musela zvládat práci za oba. Nevadilo jí to, pohyb jí, na rozdíl od pana Ohrádky, dělal radost. Na čerstvém vzduchu se jí líbilo a své výpěstky poté předkládala celé rodině. Věřila, že nikdo v širokém okolí nedokáže zpracovat květák, lilky, cukety, celer, kedlubny a další zeleninu tolika způsoby, jako právě ona. Pro svá vnoučátka na zahrádce pěstovala jahůdky, zelený hrášek, angrešt a další laskominy. Věřila, že nikdo z její rodiny nebude trpět takovou obezitou, jako její muž. Ona sama šla všem příkladem. Ve věku vysoce přes padesát let byla štíhlá jako proutek, pružná, ohebná a vždy dobře naladěná. Jedinou temnou skvrnou v její mysli byl její muž, o kterého se bála.

Paní Ohrádková udělala, co chtěla, a šla také spát. Když vstoupila do manželské ložnice, pan Ohrádka ležel a nehýbal se. On dokonce ani nedýchal! Okamžitě začala křičet. Ještě štěstí, že tam byl i její syn. Okamžitě přiběhl, a když viděl, co se stalo s jeho tátou, začal mu poskytovat umělé dýchání a masáž srdce. Když se konečně pan Ohrádka opět nadýchl, byla už zavolaná záchranka.

Pana Ohrádku se podařilo zachránit. Velkou zásluhu na tom měl jejich syn. V nemocnici strávil několik týdnů. Jeho stav dostal odborný název, obžerství. To zapříčinilo náhlou zástavu srdce a kolaps celého organismu. Až nyní si pan Ohrádka uvědomil, že s ním není něco v pořádku a jeho paní měla pravdu, když ho nabádala: „Taťko, nejez už tolik, ty nám brzy zemřeš!“

Po návratu domů začal jíst tak, jak by měl. Zpočátku to šlo ztěžka. On pórek není klobása a paprika dobrou čokoládu také nenahradí. Po čase si na nízkotučnou stravu začal zvykat. Dokonce mu čerstvá, vařená a dušená strava začala i chutnat a na smažené a grilované pomalu zapomínal. Po čase zjistil, že mu tučné a smažené dokonce nedělá dobře. Bolel ho po něm žaludek a pálila žáha.

S tím, jak se postupně dával dohromady jeho mozek, měnila se také jeho postava. Bříško měl ještě dlouho, už ale nekráčelo daleko v předstihu jako před časem. Ke zdravé stravě přidal pan Ohrádka i pravidelný pohyb. Na internetu se dočetl o hledání kešek, které vyzkoušel a úplně mu propadl. Když zhubl tak, aby ho uneslo i kolo, začal se opět věnovat i cyklistice. Zamlada jezdil na kole rád a nechápal, proč jezdit přestal.

A konečně přišlo i jaro, kdy na zahrádce byla spousta práce. Všechno pučelo a kvetlo a paní Ohrádková měla spoustu plánů, co tam zase vylepší. Jednoho dne odjela na zahrádku autem se svým synem, jako obvykle, a čekalo ji tam milé překvapení. Zatímco ona jela autem a vezla si s sebou lopatky, hrabičky a další nářadí, její muž přijel na zahrádku vzdálenou přes dvacet kilometrů za svou ženou na kole. A nejen přijel! Ochotně a rád své ženě pomáhal.

Proměna, kterou pan Ohrádka prošel po svém znovunarození, nakonec prospěla celému manželství. A my všichni věříme, že bude ještě dlouho živ a zdráv.

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete