Nevlastní bratranec

Odmalička jsem bydlela s mámou, sestrami, bratrem s tetou Karolínou a jejími dvěma dcerami a synem. Další teta, Patrície, pracovala s Karolínou v rodinném salónu krásy. Teta Karolína byla rozvedená a strašně dlouho sama. Pak odjela na dovolenou a tam se ke zděšení všech provdala za našeho souseda z města. Moje máma a moje babička byly celkem zděšené, protože soused Milan si přivedl do manželství i tři docela nezvedené ratolesti, dva syny a jednu dceru.

A to měl ještě ztřeštěného synovce. Samozřejmě nám to naservírovali v nejméně vhodný okamžik, že se vzali. Bylo to na zahradní slavnosti, kterou uspořádala Karolína, která si myslela, že nám to budou dávkovat postupně, ale pak se nechtěně prořekl Milan. Další den se k nám nastěhovali. Já s tím problém neměla.

S Milanem jsem vycházela velmi dobře a koneckonců i s jeho dětmi. Ovšem děti tety Karolíny a děti Milana se upřímně nenáviděly od první chvíle. Dělaly si od začátku samé naschvály, což Karolínu a Milana velmi trápilo, protože oni dva se měli hodně rádi. Milan byl stavební inženýr. Pracoval na živnostenský list. Najednou začal mít tolik zakázek, že to nestíhal, a tak si zavolal svého synovce, aby mu přijel pomáhat s firmou.

Děti Karolíny neměly moc radost a už vůbec ne, když zjistily, že bydlí v karavanu, což je přinejmenším podivné, jak poznamenaly. Druhý den přijel. Čekala jsem všechno možné, jenom ne urostlého, svalnatého, mladého a strašně hezkého kluka, který je jenom o rok starší než já. Milanova rodina byli velcí recesisti a jeho synovec Marek to samé, to se teda nelíbilo dětem Karolíny a považovaly Marka za stejného blbce jako celou Milanovu rodinu. Já jsem přišla ten den, co přijel z města a ještě jsem nevěděla, že je tam. Teta Karolína měla jakési výročí s Milanem, tak s Patricií řešily dárek, který koupila manželovi. Zavolala k tomu i mě. Myslím, že mu koupila k výročí džínovou bundu. Nebo něco podobného, nejsem si jistá. Tak nám ji ukázala, pak ji zase zabalila zpátky do krabice a šlo se do kuchyně, přičemž Karolína s Patricií přemýšlely, kam ji schovají.

Jen co jsme vešly do kuchyně, tak jsme ho uviděly. Hledal si v domě přívod elektřiny do svého karavanu. Karolína nejdřív myslela, že je zloděj, ale když se představil, že je Milanův synovec, tak už věděla. Jmenoval se teda Marek, jak už nám říkal Milan. Já jsem si moc dobře všimla, že je fakt hodně hezký a milý, ale nedávala jsem to nijak znát. I když se mi teda strašně líbil. Druhý den jsme přešli na tykání. Marek byl veselá kopa a přesně takový, jakého ho vykreslil Milan. Byl to srandista, což vadilo hlavně Sandře, to byla moje sestřenice a nejstarší dcera tety Karolíny.

Bylo jí sedmnáct, mně osmnáct, takže my dvě jsme si spolu v pohodě rozuměly, ale Marek jí nesedl, protože byl z rodu cizáků, jak nazývala Milanovu rodinu. Jednou asi za týden mě Sandra přemluvila, abych s ní šla do jednoho klubu na koncert. Moje máma je dost benevolentní, takže mi to dovolila, ale teta Karolína to Sandře zakázala. I přes zákaz její mámy jsme šly. To, že půjdeme, byl pochopitelně Sandřin nápad. Když jsme tam přišly, tak hned bylo vidět, že to není klub, ale bar, lépe řečeno pajzl. Já chtěla jít pryč, ale Sandra to nechtěla vzdát a přinutila mě tam s ní zůstat. Tak jsme tam chvíli seděly a místní opilci tam najednou začali po sobě házet flaškama. Sandra na nic nečekala, vyskočila, mě tam nechala a utekla. Já nevěděla, jak se mám dostat domů, protože jsme přišly pěšky a já ještě neměla řidičák. Najednou si mě začal všímat jeden z místních štamgastů.

Naštěstí nebyl opilý, ale stejně mě otravoval. Vůbec se mi to nelíbilo a chtěla jsem nějak utéct domů, ale nedařilo se mi to. Vtom se tam objevil Marek. Začali se o mě přetahovat. A ten chlap si na pomoc zavolal dalších asi pět nebo šest kamarádíčků. Marek se zatvářil ve smyslu no nazdar, mně do smíchu nebylo vůbec. Začala rvačka, já utekla mimo její dosah. Myslela jsem, že taková přesila Markovi nabančí, ale kdeže.

On měl černý pás v bojových uměních. Všem dal za vyučenou a šli jsme domů. Právě při cestě domů se mi svěřil, že se mu líbím. Tak jsme si potom nezávazně povídali. Od toho večera jsme se spolu začali víc bavit a v podstatě se i stýkat. On se mi taky přiznal, že ještě nikdy neměl holku. To bych do něj ani neřekla.

Jednou večer jsme se spolu zavřeli do jeho karavanu. Utekli jsme totiž před Patricií, protože ta nás hlídala, kam jsme se hnuli. Najednou jsme se začali líbat a navzájem svlékat. Přišlo to prostě spontánně. Akorát druhý den byla ostuda, protože teta Karolína s Milanem slyšeli v noci pohupovat se karavan, ale naštěstí si mysleli, že tam něco kutí, takže to, že spolu chodíme, jsme jim přiznali teprve až za čtrnáct dní.