Nevlastní máma

...bylo mi 8 měsíců a moje mamka zemřela.Táta byl v té době na vojně, a tak po peripetiích u soudů mě nakonec získala do pěstounské péče moje babička, tatínkova maminka.V mých 4 letech se táta oženil a já měla novou mamku.

Z vyprávění,/byla jsem malá, abych si to pamatovala/vím, že jsem od babičky k nové mámě vůbec nechtěla a tak možná i proto jsem byla hrozné dítě. Dělala jsem mámě samé naschvály s pocitem, že ona mě nemá ráda a tak jí to musím jaksepatří vracet.

Mám mladšího bratra o pět let,narodil se vlastně rok poté,co se táta oženil s novou mámou, což jsem viděla také jako problém.Byly mezi námi samé hádky a roztržky. Já jsem to viděla tak, že brácha je mámy vlastní, já ne, proto já za nic nemohla a jemu nadržovaly. Samozřejmě že to tak nebylo,j á byla starší a já měla mít alespoň trochu víc rozumu, čekalo se, že se budeme mít rádi a já budu ta starší, která si bude brášku hlídat, bude si s ním hrát a chránit ho. Ale vysvětlete to dítěti,které je zarputile v opozici!!!

Na svou obranu musím říct, že matka mé nové mámy,nevlastní babička byla němka a kdykoliv přišla na návštěvu přinesla bratrovi něco dobrého a mě nic. Německy to okomentovala se zlým pohledem na mě. A samozřejmě mi bratr v tu chvíli vracel všechna příkoří se škodolibým úšklebkem. Když si dnes vzpomenu na svoji pubertu,je mi rodičů až líto. Chození za školu, neustálé poznámky, dělala jsem všecko přesně opačně než se po mě chtělo, na truc.. Ve svých 20ti jsem se vdala narychlo, jen abych "vypadla" z domu.

Našim se můj manžel ani trochu nelíbil a já to brala jako jejich další naschvál, takže jsem opět neposlechla a vdala se s pocitem že jsem dospělá a nikdo, nikdo mi nebude poroučet, radit a nakazovat co mám dělat. A už vůbec ne oni! Manžel byl milionový muž. Vařil, uklízel, pracoval, miloval mě a byl hodný. To ale trvalo pouze první rok. Po roce začaly urážky, bití a přestal pracovat a potloukat se po nocích s pochybnými lidmi. Poznala jsem, že rodiče měli pravdu. Ale ta hrdost, ta hrdost mi nedovolila jít k rodičům a říct, jak se věci mají. Až když jsem skončila na JIPu s odraženou ledvinou, vyraženými zuby a přeraženým nosem od mého manžílka, šla jsem s barvou ven.

Táta s mámou smutně pokrčily rameny...my jsme ti to říkaly, co proboha teď máme dělat, ty se musíš rozvést a Libora běž udat tohle se nedělá. Manžela jsem neudala, ale požádala jsem o rozvod. Ten mě odprosil, já ustoupila, pak mě zase zmlátil a zase a zase..A tak jsem po osmi letech bití sbalila malý batůžek a utekla jsem 100kilometrů od domova, aby mě manžel do rozvodu nenašel.Tam jsem si našla práci s ubytovnou, začínala jsem úplně znova .Rozvod se táhnul 4 roky, protože se Libor buď nedostavil, nebo ani nepřevzal obsílku. Nějaké majetkové vyrovnání jsem vůbec neřešila. Chtěla jsem být jen volná, co s pračkou, lednicí nebo bytem? To vám zdraví a klid nepřinese. Ale začalo mi být po nějakých 3letech smutno. Zkusila jsem seznámení přes internet, i když jsem tomu velkou šanci nedávala. Těch nabídek co přišlo, tomu bych ani ve snu nevěřila! Chudí a bohatí ,mladí i starší, tlustí tencí krásní i obyčejní...Asi tak 30 ženychtivých mužů. Po absolvování 10 setkání jsem měla chuť to vzdát. Na každém jsem si našla něco. Někdo se mi nezdál vzhledem, jiný povahou, jiný postojem k životu. To mě přesvědčilo o tom, že seznamka na dálku nemůže fungovat. Asi půl roku po té mi zavolal Petr. Hluboký hlas v telefonu mě zaujal. Řekl jen: „je mi 36,mám dceru ve vlastní péči a pokud chceš, o víkendu přijedu.“ Ani mu nevadilo, že jsme od sebe vzdáleni 80km! Řekla jsem si že to ještě zkusím a pozvala jsem ho. Také ve mě zůstal dojem, že přeci dceru do péče nedostane někdo, kdo je jakkoliv špatný.

Přišel den D a Petr přijel. Čistě oblečený, krásně voněl, s kyticí růží. V první chvíli jsem se lekla, protože byl jako dvojče mého BRATRA!! Podobní si jako vejce vejci. A také...první pusa po jeho vystoupení z auta, kdy jsme se jako cizí lidé viděli asi tak 2minuty, se zvrhla v půlhodinové líbání, nedokázala jsem se odtrhnout, jak jsem byla v šoku. A takhle to šlo celý víkend. V neděli odjel a já se začala bát. Ježíšmarjá co si bude myslet, já se mu vrhla do náruče hned při prvním rande, ten už nepřijede..A přijel .Ale znaly jsme se 3 týdny ,za ty 3týdny podotýkám,že jsme se viděli dohromady 6 dnů a Petr přišel s tím, že tohle ježdění stojí zbytečně moc peněz a jelikož bydlím na ubytovně a podle něj nemám co ztratit, mohla bych se k němu další týden nastěhovat.

Křičelo to ve mě že jsem blázen, jestli se k němu odstěhuji,když ho prakticky ani neznám,na druhou stranu bylo v mém životě hůř a já opravdu neměla co ztratit. A tak jsem si dala vabank. Dala jsem výpověď, sbalila věci do krabic, a jelo se. Dnes, po 3 letech s Petrem, mám pocit jako bych zde žila odjakživa, každých půl roku vidím rodiče, jednou přijedou oni, jednou my-vzdálenost mezi námi je 60km, což není tak hrozné. Mám dobrou práci, nevlastní dceru a psa. Petra miluji a on mě. A teď jsme prakticky u začátku příběhu. Nevlastní dceru. Moje mamka zemřela,ta její se na ní vykašlala. Jenže já svojí mamku neznám a malá ano... Sice je jí 13let, máma se na ní vykašlala když jí bylo 7, ale malá pořád nemůže pochopit, proč jí máma nechce.. Ruku na srdce,to nepochopí ani dospělý. Před rokem a půl se její máma začala objevovat u babičky, kam malá pravidelně chodí. Malá jí viděla po pěti letech a máma se chová, jako by se nechumelilo.Takže si to malá vysvětlila tím, že máma ji vlastně chce, ale nemůže mít, a u nás má pocit, že zde být musí. Když minulý podzim zkusila asi 5krát jít za školu, začalo mi její chování být povědomé. Promluvily jsme si všichni tři o tom, co se děje..

A naše malá tohle dělala proto, aby nás naštvala natolik, že bychom jí sbalily věci a poslaly jí k mámě. Musela se chudák podívat pravdě do očí, Petr jí dal přečíst rozsudek se soudu, kde viděla na vlastní oči napsané, že se jí matka vzdává. Ona totiž malé nakukala, že jí chtěla, ale otec to u soudu vyhrál, a ona nemohla nic dělat a musela se jí vzdát.. Bylo to těžké období, malé se zhoršil prospěch, byly jsme na návštěvě u psychologa. Dnes vše pochopila, s mámou se stýkají...máma je v očích dítěte máma, ať je jakákoliv... Takže dnes, když po ní požaduji uklizený pokoj, vidím v jejích očích to, co jsem v nich tenkrát jako dítě měla i já.. Co ty mi poroučíš, když nejsi moje máma.. Díky tomu, že jsem vyrůstala podobně, beru to s nadhledem. Jednou na to přijde, jako já. Jen moji nevl. mámu jsem nedávno rozplakala.Vzala jsem telefon, vytočila její číslo, a poděkovala jí za to, co pro mě udělala, že se o mě starala a dobře. Nejvíc jsem se ale omluvila za všechny mé pubertální naschvály, kterých jsem se jí nadělala víc než dost.. Na to, že mi je 35 tak se chudinka načekala kdy konečně pochopím.... A mě je jen líto všeho toho trápení co si se mnou užila a snažím se jí to alespoň teď vynahradit... Po těch letech už nejde nastavit spojení matka-dcera, ale můžu říct, že jako přítelkyně jsme si konečně padly do oka i do náruče. A díky za to.

Pokud máte nějaké osobní příběhy a životní zkušenosti, nebo příjemné zážitky z představení či jiných akcí pořádaných naším portálem www.chytrazena.cz, určitě nám napište a pošlete pár fotografií. Psát nám můžete na tento email, Vaše příběhy zveřejníme v kategorii Vaše příběhy a každý ohodnotíme počtem 1000 bodů na Vaše Chytré konto.

Marenkao
Chytrá Žena – čtenářka

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout