Psal se rok 2011, byl čas letních dovolených. Někdo jezdí po vlastech českých, jiní zase do zahraničí, zejména k moři. No a my s manželem je nejraději trávíme doma a nejlépe s přáteli, kteří na dovolenou jezdí k nám. Zvláště máme rádi ty, které známe léta ať už z dětství nebo z mládí.
A právě z mládí k nám taková návštěva přijela strávit 3 dny ze své dovolené. Byli to přátelé z Karviné - Vlasta a Mirek, které já poznala díky svému manželovi. Manžel poznal Mirka v našem městě, když tu byl na vojně, což je už přes 30 let. Po celou tuto dobu jsme moc dobří přátelé, sdílíme spolu každou novinku, která se v našich rodinách odehraje.
Nevídáme se osobně zase až tak často, a proto jsme je pozvali k nám, když tu byli v naší blízkosti na své dovolené a domluvili jsme se na 3 dnech, abychom z toho všichni něco měli. A protože měli přijet až po obědě, tak jsem přemýšlela, co se udělá na večeři. Napadl mě segedínský guláš a upekla jsem Honzíkovy buchty. Netušila jsem, co tato kombinace způsobí se střevy, zejména těmi Mirkovými. Samozřejmě že tohle jídlo všem chutnalo, ale Mirkovi asi víc než nám ostatním - zejména si pochutnával na těch buchtách. A přitom se také vypila kávička, pivečko a nějaký ten kalíšek tvrdého alkoholu, konkrétně slivovice. A tak jsme se bavili o všem možném, co je nového v našich rodinách, hodiny plynuly a okolo půlnoci jsme se pak šli všichni uložit ke spánku. Naši přátelé spali v obýváku a já s manželem v ložnici. Těch návštěv, co u nás v obýváku už spalo je nespočet, takže to, co se pak ráno stalo je zážitek, na který se do smrti všech zúčastněných nikdy nezapomene.
Dveře od obýváku většinou míváme otevřené a zavírají se jen, pokud tam spí návštěva. Takže je jasné, že tu spali také Vlasta s Mirkem. A po večeři, kterou dostali, se to stalo. Mirek musel ráno nutně na WC. My s manželem jsme ještě spali, když nás probudil rámus, nesoucí se od obýváku. Lekli jsme se a oba hbitě vstali. Dveře od obýváku se totiž zasekly a nešly otevřít a Mirek trpěl. Ač jsme se snažili sebevíc jak my, tak naši přátelé, prostě to nešlo a byla jen jediná možnost, jak se z obýváku dostat ven. Tou možností bylo vysklít dveře. Jenže i to chvíli trvalo. Mirek to nevydržel a Vlasta jen přes dveře volala, že tam máme někde mikroténový sáček, že jej použije. Také nic jiného nezbývalo a tak za svým manželem lítala po obýváku se sáčkem v ruce jako za malým dítětem. Nakonec tím místem, kde vykoná potřebu, si našel v obýváku, místo pod oknem, kde se to také stalo. Jenže trefit se do sáčku při průjmu asi dost dobře nejde, a tak to odnesl i závěs, který byl až po zem.
Zatímco my s manželem jsme se snažili vydělat sklo ze dveří, na opačné straně měli jiné starosti. Vlasta sundala závěs a připravila jej k oprání, a pak také otevřela okna, aby se vyvětralo.
Když se nám podařilo sklo ze dveří odstranit, tak už nebyl problém se z obýváku dostat, byť ne běžným způsobem, jak má. První se šli oba umýt, a s sebou vzali i onen sáček s pokladem na záchod. Moc se nám oba omlouvali, samozřejmě se styděli, což by asi každý z nás. Oba s manželem jsme jim řekli, že tohle se mohlo stát komukoliv a nejen u nás. No, celé dopoledne s nimi nebyla řeč, a změnilo se to, až když se vše dalo do pořádku a až se poobědvalo. Do oběda s pomocí Mirka se i dveře podařilo otevřít a znovu vložit ono sklo, které se muselo vydělat. Odpoledne jsme se tomu už všichni smáli, a dokonce to, co se u nás stalo, pak Vlasta volala i svým dětem, které se tím značně pobavily a dodnes se tomu smějí všichni nejen zúčastnění, ale také ti, komu se náš zážitek řekne. Může být lepší vzpomínka na dovolenou? Někdo vzpomíná na zážitky u moře, zatímco my máme takový nezapomenutelný zážitek ze svého domova.
Jen ještě dodám, že dveře byly bez zámku do té doby, než měla přijet další návštěva.
ChytráŽena.cz