Noční košile

V naší rodině i muži rádi spávali v noční košili. Protože se ale v tu dobu pánské noční košile ani nevyráběly, měl můj manžel i dospívající synové pyžamo. Manžel si ale občas vypůjčil mou noční košili, v které spal.

Bylo léto, teploty stoupaly vysoko nad třicet stupňů Celsia i v noci, a náš starší syn si poprvé přivedl svou dívku. Přivedl si ji rovnou na celý víkend. Věděli jsme to předem. Vše jsem nachystala, pohoštění, postel, osušky, tak aby se dívka cítila co nejlépe. Uvědomovala jsem si, že se možná jedná o budoucí matku mých vnoučat. Syn měl za sebou už nějaký vztah, tento ale vypadal mnohem vážněji. O Lence jsme věděli dlouho a nyní jsme ji měli poznat osobně. Střídaly se v nás obavy, těšení a tréma. Nenechala jsem nic náhodě a manželovi na noc nachystala nové pánské pyžamo.

„V tom já spát nebudu,“ protestoval.

„A v čem chceš spát?“ ptala jsem se v obavě, že bude trvat na mé noční košili. A on také trval.

„Jednu noc v pyžamu vydržíš. Navíc v ložnici můžeš spát nahý jako dosud,“ domluvila jsem manželovi. Bylo neskutečné vedro, a tak několik nocí jsem spala tak, jak mě pánbůh stvořil, i já. Pouze při opouštění ložnice jsme se oblékali. Synové měli své vlastní pokoje, a tak to nikoho nepohoršovalo.

V sobotu Lenka v doprovodu našeho prvorozeného syna přijela. Byla nám představena a všichni jsme se zúčastnili slavnostního oběda. Přítelkyně našeho syna byla neskutečně milá a pozorná. Po obědě se mi nabídla s pomocí, a tak jsem s ní strávila několik milých chvilek při mytí a utírání nádobí. Pak jsme už mladým dopřáli soukromí. Večer jsme šli spát dřív než Lenka a náš syn. Zavřeli jsme se v ložnici, a protože nám bylo teplo, odložili jsme já noční košili a manžel pyžamo. Uprostřed noci se manžel probudil s nutkáním na toaletu. Ze zvyku šáhl po mé noční košili a vyšel z ložnice. Náhoda tomu chtěla, že cestou na onu místnost potkal náš mladý pár. Rozespalý manžel prošel kolem Lenky. Ta s údivem zírala na fousatého chlapa oděného do kraječkové košilky s kytičkami. V tu dobu jsem se ale probudila já. I mně příroda kázala navštívit nejmenší místnůstku našeho bytu. Rozhlédla jsem se po ložnici. Má noční košile tam nebyla, a tak jsem si oblékla manželovo pruhované pyžamo a vyšla. Rozespalá jsem prošla v plandavém pyžamu kolem Lenky. Té, když mě viděla, málem vypadla sklenička z ruky.

Manžel vyšel z toalety a já do ní zapadla. I přes zavřené dveře jsem slyšela, jak náš syn říká Lence:

„Ale naše rodina je opravdu normální!“

Lenka jeho tvrzení nakonec nejspíš uvěřila. Jak jinak si totiž vysvětlit, že dnes je naší snachou a my se můžeme radovat z tří krásných a zdravých vnoučátek, které s naším starším synem přivedla na svět.  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10