Tuhle manžel přišel s nápadem koupit novou televizi. Samozřejmě, že jsem nebyla nadšená. Občas ty jeho nápady nestíhám sledovat. Naše stará televize stále sloužila a novým funkcím, které nová televize slibovala, jsem stejně nerozuměla. Děti však manžela jednohlasně podpořily. Můj názor se tentokrát nebral v úvahu. 

A tak jsem se jednoho odpoledne vrátila z práce a v chodbě stála obrovská krabice a bylo jasné, co se skrývá uvnitř. Snažila jsem se vybavit si rozměry, které měl manžel poznačené na stole. Připadaly mi v pořádku, ale televize byla skutečně obrovská. Bylo zřejmé, že nábytek v obýváku se

Nejprve jsem to chtěla nechat na ostatních, když si tu televizi tak přáli, ale výsledek by zcela jistě neodpovídal mým představám. Nakonec se nám podařilo dát vše do pořádku a děti se rozhodly zorganizovat večerní promítání. Musela jsem uznat, že obraz i zvuk byly dokonalé. K tomu všemu jsme u televize seděli opravdu všichni. Ani nevím, kolik večerů nám to vydrželo, ale užívala jsem si to. Děti najednou nebyly zalezlé ve svých pokojích a nehrály si celou dobu s mobilem. Nějak jsem si na tu televizi zvykla i přes počáteční nesouhlas.

Jenže to netrvalo dlouho. Už od rána jsem měla zlé tušení. Nic se mi nedařilo. S úlevou, že je pracovní den za mnou, jsem strkala klíče do zámku a uslyšela hrozný pláč. Plakaly všechny děti dohromady. Než jsem vůbec pochopila, co se stalo, zabralo mi to nějakých dvacet minut. Naše milé děti se rozhodly hrát fotbal přímo v obýváku. Stačilo jedno nepřesné kopnutí míče a bylo po televizi. Děti jsem nedokázala utišit. Měly strach, co na to řekne tatínek. Kupodivu to bylo největší překvapení dne. Manžel se tomu nakonec začal smát, což překvapilo i mě. S dětmi si sedl, povyprávěl jim, co vše se mu, když byl malý, nepovedlo nebo rozbilo a televizi objednal novou. Děti dostaly zákaz hrát si s míčem v obýváku a naše občasné společné televizní večery fungují dále.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10