Už nějakou
dobu si pohrávám s myšlenkou, že si koupím novou zimní bundu.
Nějakou úžasnou, která má vše, co má dokonalá zimní bunda mít: membránu, vodní
sloupec až do nebes, nízkou hmotnost, a přitom extrémní hřejivost, voděodolnost
a víc než nádherný vzhled. Bundu do mrazu, vánic, na lyže i do města, kterou mi
každý bude závidět a která se nikdy neprošoupe.
Jenže jako každá ženská kupuji
věci jak na běžícím páse, ale co nejlevnější. Ve výprodejích a slevách, abych
ušetřila. A tak mám zimních bund tolik, že bych si mohla zařídit svůj vlastní
obchůdek s tímto zbožím. A nejen s ním, vlastním i spoustu bot,
kabelek, riflí atd. Jenže vše je, alespoň z mého pohledu, průměrné. A tak
jsem na svou úžasnou bundu pořád jen čekala. Až do včerejška. Včera jsem, jen
ze zvědavosti, nakoukla do značkového sportu. Zlákaly mě cedulky „SALE“, „70 %
dolů“ apod. Na věšácích mě okouzlily zimní bundy za čtvrtinovou cenu. Tak jsem
po nich koukala s tím, že po návratu domů jsem si byla jistá, že se pro
jednu z nich dnes vypravím. Dnes jsem zavítala do sportu znovu. Zkoumala
jsem ty lepší, dokonalejší a původně také dražší bundy s přesvědčením, že
se do velikosti 38 prostě MUSÍM vejít. Vůbec mě nezajímalo, že mám běžně velikost
42, někdy i 44.
Odhodlána vcucnout se do bundy jsem vplula do kabinky. Ouha,
chybička se vloudila a já se do bundy nevlezla. Když jsem bundu vracela zpět,
přišla se paní prodavačka zeptat, zda si přeji její pomoc. Lakonickým pohledem jsem
spočinula na útlé dívčině, sotva plnoleté anorektičce s prdelkou velikosti
dvou pěstiček. „Já.“, koktala jsem. „Chtěla jsem tu bundu.“ „Vy?“, zeptala se
dívka vyděšeně, jako bych snad nebyla ani člověkem. „Nebo tuto,“ ukázala jsem
na méně pěkné, původně levnější, ale také slušivé bundy vysoké kvality. Slečna
si mě změřila pohledem od hlavy až k patě. Vybrala největší z nabízených
bund, č. 42, podala mi ji a řekla: „Větší není.“ Byla jsem přesvědčená, že se
do bundy vsoukám, i kdybych si měla uříznout kus břicha a amputovat si své
vyvinuté poprsí. „A i kdyby ne, koupím ji!“ Říkala jsem si v duchu s tím,
že bych bundu věnovala své sestře, která je o dvacet kilo lehčí. Přece si
nemůžu dovolit být takto uražená, ponížená a znemožněná tintítkem, kterým jsem,
mimochodem, také zamlada byla! Bundu jsem oblékla a po vydechnutí i zapnula. Na
sobě jsem měla hrubý svetr, a tak jsem se rozhodla, že darování bundy odpadá.
Budu ji nosit. Je kvalitní, dvojité švy nedovolí, aby se bunda rozletěla. A když, je na ni dvouletá záruka! Těsná bunda mě zároveň bude nutit, abych zhubla a cítila se v ní lépe. A tak jsem si, k úžasu anorektického polodítěte, bundu dnes donesla domů. Konečně mám úžasnou značkovou, drahou, a přitom v akci zakoupenou bundu s vodním sloupcem až do nebes, membránou i nízkou hmotností! Teď už zbývá jen zhubnout, aby byla volnější, a příští rok vplout do prodejny sportu bez studu. Tak mi, prosím, držte pěsti… :-)
ChytráŽena.cz