Tento rokokový šperk vybudoval v letech 1774–1777 hrabě Jean Antoine Harbuval Chamaré, zámek nebyl nikdy přestavován a dodnes si zachoval svou ryzí architektonickou podobu. Posledním majitelem před znárodněním byl textilní továrník Josef Bartoň. Osud areálu v dobách socialistické péče se podobá mnoha jiným - hospodářské budovy využilo JZD a zřídilo tu kravín a výkrmnu vepřů. Později tady sídlila škola. A do oprav se pochopitelně neinvestovalo.

V roce 1997 koupili od restituentů totálně vybydlený zámek manželé Kučerovi. V zámku nebyla kanalizace, přívod vody a elektrická síť byla ve velmi špatném stavu, někde nebyly ani podlahy.

Nejde ani tak o finance, bez kterých to pochopitelně nejde, ale především o energii a nadšení pro věc, psychickou sílu a odolnost - kdo jste kdy rekonstruoval i nevelký byt nebo domek, víte co myslím, potíže s řemeslníky, termíny, nekvalitně odváděná práce atd. A teď si představte zámek s 28 místnostmi a rozsáhlé pozemky s dalšími hospodářskými stavbami!

Veřejnosti byl zámek v Nových Hradech otevřen v roce 2001. Navštívili jsme ho krátce poté, a pamatuji si, jak jsme říkali, že by bylo dobré navštívit ho znovu, až nově vysazené keříky ve francouzské zahradě na nádvoří trochu povyrostou. Příležitost se naskytla letos a s obdivem jsme procházeli rozsáhlý areál, na kterém vznikly a stále vznikají další zahrady, a který je postupně zvelebován. 

Kromě klasické zámecké prohlídky lze navštívit Muzeum motokol v barokním špýcharu, Galerii klobouků, restauraci, kavárnu s galerií; součástí areálu je farma s jeleny a daňky, stáje, replika zeleného divadla, anglický park s křížovou cestou a rozmanité typy zahrad - bílá, italská, parkánová, zeleninová, rozárium...

Já bych se ráda zaměřila na jednu ze zdejších zajímavostí, kterou jsme dosud záměrně opomíjeli, a tou je zámecký labyrint.

Labyrintem se nazývá stavba nesmírně složitého půdorysu, z níž je těžké najít cestu ven. Podle staré řecké mytologie vystavěl takovou stavbu Daidalos pro krétského krále Minóa. Ten v něm dle legendy ukrýval netvora Minotaura, jemuž byly přinášeny lidské oběti. 

V zahradách se od dob renesance do současnosti budují labyrinty a bludiště nejen pro pobavení návštěvníků, ale zároveň jsou symbolem naší cesty životem, neustálého hledání správného směru. Slouží i k meditacím a rozjímání.

Cesty v novohradském labyrintu měří zhruba 600 metrů a jeho střed pak ukrývá sochu jednoho z nejkrutějších netvorů 20. století, J. V. Stalina, za jehož neomezené vlády byly ve jménu zvrácené ideologie usmrceny miliony nevinných lidí.

Nové Hrady doporučuji zařadit do vašeho plánu výletů. Aktuální otvírací dobu, možnosti prohlídek i probíhající kulturní akce naleznete na webových stránkách zámku. 

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz