Od 21. listopadu začne ČT art uvádět premiérový cyklus Děti sametu - sérii profilových dokumentů mladých umělců, kteří si vybudovali pozici v kontextu českého a povětšinou i světového umění.

Záměrem série Děti sametu od České televize je představit osobnost, díla a názory ve své profesi jednoznačně úspěšných zástupců generace dnešních třicátníků, ale také hledat souvislosti mezi jejich tvorbou napříč všemi druhy umění.

Protagonisty jednotlivých dílů cyklu Děti sametu od České televize jsou: sólista Vídeňské státní opery Adam Plachetka, primabalerína Národního divadla v Praze Nikola Márová, video performer Jakub Nepraš, akrobat, herec a principál Rosťa Novák, spisovatelka Kateřina Tučková a tanečnice, performerka a choreografka Miřenka Čechová.

Všechny jmenované spojuje to, že si zvolili povolání, ve kterém úspěch závisí kromě píle i na tak neuchopitelných věcech, jako je talent a štěstí, že se narodili v osmdesátých letech v bývalé ČSSR a že v roce 1989 navštěvovali první stupeň základní školy nebo chodili do školky. Jde tedy o zástupce první generace, která dospívala ve svobodné zemi. Stejně jako režisérka cyklu Adéla Sirotková.

Naším prapůvodním záměrem bylo představit české veřejnosti mladé umělce, kteří jsou někdy více známí v zahraničí, než u nás, a kteří už bez pochyby patří k výrazným osobnostem současného umění minimálně v evropském kontextu. Od tohoto záměru už nebylo daleko k tématu generace, která sice ještě zažila poslední léta ČSSR, nicméně podstatnější část dětství a dospívání zažila už ve svobodné zemi, protože námi vybraní umělci patří přesně do této generace cca třicátníků. A protože jsem chtěla, aby prostor dostali umělci právě této generace, oslovila jsem Adélu Sirotkovou, dokumentaristku, která do této generace také patří. S Adélou jsme si daly za cíl, pokusit se najít body a témata, která umělce této generace spojují.

Jediné téma, které jsme si předem vytýčily, byl jejich „vztah“ k sametové revoluci a případné vzpomínky na dobu před ní. Ostatní jsem už nechala na Adéle a protagonistech jednotlivých dílů. Zajímavé je, že jsme spolu s Adélou a protagonisty ve výsledku dospěly vlastně k potvrzení několika bodů z rozsáhlého výzkumu, který na konci 90. let proběhl v Německu, a který zkoumal rozdíly mezi tzv. Wendekinder (Děti změny) v západním a východním Německu.

Adéle jsem existenci tohoto výzkumu a jeho výsledků zatajila, i když jsem si myslela, že by mezi Dětmi změny z bývalé DDR a našimi Dětmi sametu mohly být nějaké styčné body. Pro úplnost je nutné podotknout, že německý výzkum nebyl zaměřen na lidi věnující se umění, ale šel napříč všemi skupinami této generace. To, co je pro nás zajímavé, je, že z výzkumu vyplynulo, že „děti změny“ z NDR jsou cílevědomější, pokud se týká jejich profesního cíle, dříve než děti na západě jsou nezávislí na rodičích, dříve zakládají vlastní rodinu.

Jedním z možných vysvětlení, které výzkum nabízí, je, že východoněmecké maminky byly přísnější než západoněmecké a vyžadovaly větší disciplínu a dodržování pravidel. Cílevědomost, pracovitost, nezávislost a odvaha poměřit svoje schopnosti se světem, je to, co spojuje i protagonisty našeho dokumentárního cyklu.