Nález těla krajského politika Karase, kterého vrah zabil v duchu středověkých mučících praktik a tělo pečlivě naaranžoval v podivné scéně, rozpoutá policejní honbu za sadistickým pachatelem. Ten staví vyšetřovacímu týmu do cesty složitou sérii vražd, které svojí krutou obřadností otřásají místním regionem i samotnými kriminalisty.

Kořeny složitého případu v seriálu Labyrint sahají až k vraždě mladé dívky ze Slovenska, která zemřela podobně záhadným způsobem jako Karas.

Případu se v seriálu Labyrint ujímá tým s dvojicí zdánlivě nesourodých vyšetřovatelů. Jsou jimi kriminalista Michal Remeš (Jiří Langmajer), negativně ovlivněný ne příliš stabilním soukromým životem, a Tamara Hrónská (Zuzana Kanócz), policistka z Bratislavy trpící absencí schopnosti komunikovat se svým okolím bez předpojatosti a předsudků.

Na konci sérií vražd, loupeží a naaranžovaných nehod najdou policisté cestu na konec „labyrintu“ a uvěří naději na dopadení pachatele.

„Baví mě historie, baví mě přemýšlet o věcech, kterých se nemůžeme dotknout. Žánr detektivního thrilleru oboje skvěle spojuje a přibližuje divákům tak, aby rozuměli. Myslím, že se jedná o opomíjený filmový tvar. Pořád se domníváme, že to v Česku neumíme. Baví mě vstupovat do riskantních vod, baví mě dokazovat, že i v takovém žánru dokážeme být silní a že se divák nebude stydět trapností. Myslím, že už Ďáblovou lstí i Ztracenou bránou jsem dokázal, že to jde,“ říká o Labyrintu jeho režisér Jiří Strach a dodává: „V Labyrintu kombinujeme žánry thrilleru a detektivky. Vymezuji se proti označení takzvaného severského stylu. Co to vůbec je? Rozhodně jsme v seriálu Labyrint nešli cestou laciné kopie čehokoliv, vždyť česká kinematografie má vlastní svébytnost i tradici, své tvůrce. Náš styl je neformální, autentický, svébytný. Nás nezajímá forma, nás zajímá obsah. A obsah se přirozeně a nesamoúčelně může stát vzorcem formy.“