Je jaro, čas mláďátek - mnohým z nich však není dáno ani dožít se
dospělosti. Je jaro, čas mláďátek a na svět přichází nová a nová kočičí drobotina. Tvorečkové jako nitka, kteří se rodí často jen proto, aby záhy umírali. Každá taková smrt je přitom úplně zbytečná, a tím více bolestná.

Dát nový život a přivést na svět potomstvo, co může být krásnějšího?
My lidé máme v tomto případě možnost volby (pravda, ne každá lidská máma
dokáže to, co máma kočičí, dát tolik lásky, péče a oddanosti svým dětem,
aniž by přitom myslela na sebe). Přesto, my lidé můžeme předvídat a zajistit své rodině životní podmínky, umožnit svým dětem, aby přišly na svět ve správnou chvíli a ve správný čas.

O kočičím množení, jeho regulaci a kastračních programech se zmiňují mnozí
odborníci, na dané téma se rádo a často mluví v souvislostech s grantovými
programy ochrany zvířat (bohužel, většinou zůstane jen a pouze u toho
mluvení), na zájmových webech se rodí diskusní fóra ve smyslu pro a proti,
jarem to prostě žije. A mezitím přicházejí na svět nová a nová nechtěňátka...

 

Kde zůstala zodpovědnost ?

Nejeden množitel - ignorant použije argument, že kastrace je přece zákrok
proti přírodě, případně zvolí silná slova ve smyslu, že nemáme právo hrát si
na Pánaboha a rozhodovat o dalším bytí či nebytí zvířat. Nechat přijít na svět další bezmocné živé tvory je snadné. Následně je zlikvidovat, utopit, případně nechat osudu napospas, je ještě snadnější. Roli Pánaboha přejímají nezodpovědní nelidé.

Neodpustím si konkrétní příklady.

Energická dáma znatelně zralého věku, trvající na řešení situace. Neopomene zdůraznit, že kočkám rozumí, jelikož přes dvacet let vlastní chovatelskou stanici a její kočky byly vždy favoritky. Tedˇale potřebuje rychle kamkoliv umístit devět koček – vysloužilé kočky s rodokmenem, které už na výstavách nepodávají výkon. Dosud chovné, tedy nekastrované. Naše snaha vysvětlit dotyčné chovatelce, že kočky, které „doslouží“, nejsou přebytečné věci, které lze jen tak odložit, se míjí účinkem. Ve snaze pomoci s hledáním novém domova navrhujeme možnost kočky nechat vykastrovat a začít jim hledat nové rodiny.

Následuje reakce: „Veterinář chce za kastraci pět stovek a koček je devět, a už nevynášejí. Tohle snad máte platit vy, ne?“ ukončí rázně hovor. Klasická situace, jde „jenom“ o peníze. Vysvětlovat podobně naladěným jedincům, že naše péče je dobrovolná, vedena snahou pomoci těm, které si samy nepomohou, že jde o činnost nedotovanou a že tudíž nemáme volné zdroje na řešení jejich problému, je marná snaha. Následuje pokus o vyděračskou fintu: „Tak já je někam vypustím, ať si jdou. Když budou mít koťata, no bóóóóže, to je u koček přece normální...“.


Nastávající maminka, od které by se očekávalo, že jí bude blízký i mateřský
pud kočičí, se nám svěřila s tím, že její kočka je najednou březí, že nemá
tušení jak se to mohlo stát, když jí ven pouští jenom občas a že už je to na
ní hodně vidět, takže by mohla každou chvíli porodit a že to je tedy problém! Prý to už zkusili vyřešit tak, že kočku odvezli za město, až k lesu, aby netrefila domů. Jenže, představte si, ona si dokázala najít cestu zpět! Tedy by teď potřebovala poradit, jak daleko za město je potřeba březí kočku odvézt, aby se už nevrátila. Inu, kéž by dotyčná maminka nikdy nepoznala bolestivý porod, živoření o hladu a stresu, v opuštění a bez pomoci. Tak tomu se říká skutečná zodpovědnost za své zvíře! Což takhle odvézt tu dobrou duši za město, až k lesu?

Telefonát, jakých je denně několik, aneb „kam s ní“ (s nadbytečnou kočkou,
rozumějme). Tentokrát je v hlavní roli téměř měsíční kocourek, prý zdravý,
ale bohužel černý. Prý se stalo, že kočka má koťata (jak zvláštní jev!) a
toho černého nikdo nechce, co s ním? Prý na zabití už je pozdě (doslovná
citace!), tak třeba někomu by na myši stačil.

Další telefonát, pro změnu zájemce o kotě. Naděje na nový domov hasne v
momentě, kdy zazní dotaz: „Rozesíláte koťata dráhou nebo poštou“?

Závěrem opět přidám k dobru staré známé venkovské průpovídky:
„Toníku, nedávej tý kočce žrát, víš přece, že si nachytá myši !“
„Jak jste to říkala, pani Smutná? Ka-stra-ce? Aháá, to znám, tam jsme byli loni zapsat chatu!"

Je jaro, a my opět nafasovali kočičí nadílku – březí kočky na spadnutí,
které byly najednou „doma navíc“. Na fotkách jsou mrňata těsně po narození a jednodenní – no nejsou úžasná ? Nedá nám to se s vámi o pohled na chlupaté bytůstky, které se vejdou do dlaně, nepodělit.

A nám opět začíná ten jarní kolotoč. Pokud bude mít někdo z vás chuť udělat si radost a tím pomoci novorozeňatům ( mimochodem, černá barva srsti opět znatelně převládá ...) nechť nahlédne na Art cat.cz ( máme nové věcičky, snažíme se, snažíme... ;-)

Autorka: Majka Šrámková