Před pár dny jsem si připadala jako v pohádce. Říkáte si zrovna, že byste to také brali? Není nic jednoduššího! Ráda vysvětlím, jak na to.

Stačí pravidelně třídit účtenky z obchodů... Čas od času je nutné nějakou schovat kvůli případné reklamaci. Znáte to, záruční doba činí zpravidla dva roky (pokud nenarazíte na nějakou tu prodlouženou záruku) a občas se stane, že prostě výrobek během té doby neslouží zrovna tak, jak by měl. U drobnějšího zboží za pár korun nad tím často mávneme rukou a raději si ušetříme nervy spojené s jeho reklamováním. Hlavně u dražších výrobků pak ale na reklamaci dojde – samozřejmě s účtenkou, kterou máte pečlivě založenou (nebo si to alespoň do té doby myslíte). Prostě každý máme nějaký svůj systém a pořádek. Já mám na pokladní doklady vyčleněnou obálku. Jednou až dvakrát za rok nahromaděné účtenky projdu a vyhodím ty, které už nejsou potřebné – tedy pokud mám to štěstí, že nějakou z nich nepotřebuji dříve za účelem výše zmíněné reklamace.

Posledních pár let se mi tak pravidelně stává to, co jsem psala v úvodu – připadám si díky této činnosti jako v pohádce. Nebo jako v Jiříkově vidění? Vlastně ani nevím, jestli existuje nějaká pohádka o kouzelném inkoustu? Každopádně nějaké kouzlo v tom bude. Jen jsem zatím nepřišla na ten trik nebo zaříkávadlo, které by způsobilo, že účtenka nebude „prázdná“ (použila bych termín bílá jako čerstvě padlý sníh, ale to by nebylo přesné). Zatím jsem na to nepřišla, takže čím dál častěji třímám v ruce kousek zašedlého papírku, který ještě před pár měsíci účtenkou byl. Opravdu, přísahám. Ten tisk tam byl! Samozřejmě chápu, že doba – a s ní i různé technologie – se mění. Pokročili jsme... Tedy pokrok by tu měl být, snad i ve všem. Ale je tohle opravdu pokrok?

S nostalgií sobě vlastní jsem před lety schovala několik účtenek jako památku na různé (pro mě významné) události. Účtenka ze zlatnictví za pozlacený prstýnek pořízený za peníze z první brigády. Účtenka z restaurace, kde jsme se s kamarádkou „picly“ po dvou skleničkách červeného při oslavě řidičáku. Hotelový účet z první společné dovolené s mým tehdy ještě budoucím manželem. Účtenka z hotelové restaurace v den mojí promoce. Účtenka za nekřesťansky drahé – ale nádherné – svatební lodičky nebo další pokladní doklad ze svatebního salonu. Mám jich samozřejmě víc a jsou to pro mě takové papírky s historií, s vlastním příběhem, který se mi vybaví pokaždé, když je vezmu do ruky. Podobně jako fotografie, jen v tomhle případě mám ten obrázek prostě v hlavě. Jsem ráda, že před lety to fungovalo jinak: dnes si v těch účtenkách můžu „číst“ stejně jako tehdy. Nic se nezměnilo, možná některé jen trochu vybledly. Skoro malý zázrak oproti dnešním vymoženostem...

Ptala jsem se v obchodě, jak mám docílit toho, aby účtenka zůstala po dobu záruky čitelná. Jestli něco dělám špatně. Na světle ji nenechávám, vodou ji nesmáčím, ale stejně se z ní po pár krátkých měsících stane bezcenný, naprosto nečitelný kousek papíru. Tedy zajímavé je, že pokud je účtenka ze zadní strany potištěná reklamou, ta čitelná zůstane – všimli jste si? Prodavač pokrčil rameny, že dnes je to běžné. Doporučil mi, abych si všechny potřebné pokladní doklady hned okopírovala nebo ofotila. Tak opravdu nevím... Možná by v rámci služeb zákazníkům mohli mít na všech prodejnách přímo za pokladnami kopírky. To by byl byznys! A já abych si domů pořídila šanon a spolu s ním rovnou i tu kopírku, protože na prodejnách nepořídím a jezdit neustále do nějakých copy center se mi také nechce. Nebo by stačilo v domácích podmínkách fotit: digitální foťák nebo chytrý mobil má dnes každý, takže by to jistila třeba složka „Účtenky“ v počítači (samozřejmě nezapomínat pravidelně zálohovat!). Jiné řešení už mě nenapadá.

Netuším, jak to máte vy. Ale jestli znáte nějakou tu kouzelnou formulku, díky které ožívají účtenky, dejte mi prosím vědět. Opravdu budu vděčná!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10