Já sny mám. Barevné a výpravné. Ve svých snech bych chtěla být princezna, kvůli které by se vedly souboje, rytíři by se bili pro úsměv a ruku své paní. Ale nejsem. To já jsem hrdina. Bojuji společně s piráty, po boku Herkula stínám hlavy hydrám, Superman je můj kámoš, s Robinem Hoodem riskujeme své životy za utiskovaný lid proti zlotřilému šerifovi z Nothinghamu. Světoví režiséři by mi urvali ruce, kdybych své sny hodila na papír jako scénář. Ale bohužel, s procitnutím většinu zapomenu a ze střípků, které uvíznou v mé paměti, oscarový snímek nevymyslím.

Ale to nevadí, to je jen jedna kategorie mých snů. Druhá je divá zvěř. Ta se v mých snech objevuje velmi často, ale na rozdíl od hrdinských činů, které se odehrávají po celém světě, divá zvířátka se kupodivu zjeví vždy v našem obýváku. Už tam byl tygr, lev, vlk, medvěd a jednou dokonce krokodýl. S těmi jsem si ale poradila jedna dvě, prostě jsem je v obýváku zavřela  a zamkla. Pak jsem je skleněnou!!! výplní dveří pozorovala, co právě dělají. Ale než to vždy stačím zjistit, tak se zase probudím.

Mezi moje nejoblíbenější patří sny o jídle. To je paráda. Bez výčitek svědomí se můžu cpát dortíčkama, čokoládičkou i jitrnicí. A žádné kalorie navíc. Kdyby tak šly sny přivolat. Vždy v noci bych se ve snu nadlábla a přes den už bych s nějakou tou zdravou stravou přežila. Ale právě tyto sny se objevují jen velmi zřídka jako bonus. Škoda.

Občas jsem ve svých snech řidičem, ale to jen málokdy. A to je moc dobře, strašně se při tom totiž nadřu. To je tak, sedím si v autě nebo na motorce, přede mnou krásná rovná silnice, provoz žádný, ale můj dopravní prostředek nejede. A já  musím někam dojet. Tak se tam prostě dostrkám. To byste nevěřili, jaká je to makačka. Jsem pak šťastná, že budík zazvoní.

Nemám však jen sny, mám také noční můry. Neděsí mě žádné scény z hororů, nebo tak něco. Moje noční můra začíná téměř vždy stejně. Nastupuji do dopravního prostředku - a je to jedno, jestli je to metro, autobus nebo tramvaj. Vlezu tam a vím, co přijde. A je to tu. REVIZOR. Nechápu, proč zrovna mně se zdají tyhle sny, načerno jsem jela asi 2x v životě a to ještě omylem, protože jsem si zapomněla doma legitku.  Ale ve snu mě pronásleduje revize jízdenek snad každou noc. No jasně, že nemám jízdenku, copak vy ji snad máte, když jdete do postele? Tak se snažím být neviditelná, ale je mi to houby platné, revizor po mně chce pokutu. To se mi ale chce vážně plakat. Takovejch peněz. A většinou se v tom zoufalství probudím. To je úleva. Ještě v polospánku se revizorovi vysměju, jak utřel a jsem šťastná, že to nakonec dobře dopadlo. Pak už většinou pokojně spím až do rána.

Tak dobrou noc, pac a pusu a sladké sny.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz