O tělech tučňáků

Zkusme si položit otázku, jestli jsou tučňáci opravdoví klasičtí ptáci. Když se řekne pták, automaticky nám naskočí schopnost letu. Tučňáci ovšem nelétají a ani nemohou, neboť tuto vlastnost ztratili z toho důvodu, že jsou vynikající plavci a křídla jim zakrněla či spíše lépe řečeno, proměnila se v ploutve. Tučňáci jsou dokonale přizpůsobeni k vodnímu životu. Ve vodě jsou dokonale obratní, to už koneckonců popsal admirál Beaulieu, který řekl, že jihoafričtí tučňáci jsou kříženci ptáků a ryb, kteří se však více přibližují ptákům. Do konce 18. století někteří přírodopisci uvažovali nad tím, že tučňáci spadají do kategorie někde mezi ryby a opeřence.

Tato nesmyslná domněnka byla založená pouze na tom, že nemají schopnost letu a místo křídel mají ploutve, pomocí kterých létají pod vodou i nad vodou. V současnosti panuje názor, že dnešní tučňáci jsou vyvinuti z řádu trubkonosí. Je to ale pouze nepodložená teorie, kterou poprvé vyslovil anatom a zoolog Fürbinger v roce 1988. Pochopitelně mu nikdo nevěřil. Další vědec, M. A. Menzbier, vyslovil pro změnu teorii, že se tučňáci museli vyvinout z plazů. Na to mu v roce 1933 zakontroval anglický zoolog P. R. Lowe s teorií, že tučňáci mají sice něco společného s ptáky, ale vyvinuli se dávno předtím než samotní ptáci.

Zatím poslední nález vymřelých tučňáků byl nalezen v Austrálii, na Novém Zélandu, v Jižní Americe, Africe a na subantarktických ostrovech. Popsal je Američan G. G. Simpson. Podle něj pocházeli z pozdního eocénu až čtvrtohor. V letech 1905 až 1930 byly nalezeny další fosílie na Novém Zélandu a Seymourově ostrově. Byli to obří tučňáci z oligocénu a miocénu. Byl vysoký více než 150 cm, jeho další druh až 140 cm. Váha se odhadovala na 100 až 150 kg.  Tělo tučňáků - jejich kostra má charakteristické znaky ptáků - vysoký hřeben na prsní kosti, který slouží k úponu jejich mohutných prsních svalů, pohybujících předními končetinami, křídla se proměnila v tzv. vesla, zápěstní kostra se skládá ze dvou kostí - vřetenní kost zápěstní a druhá kost zápěstní a ještě jedna typická kost, která se nazývá ptačí a je vzniklá srůstem zápěstí a záprstí.

Jelikož mají křídla změněná v ploutve, mají všechny kosti silně zploštělé a v loketním i zápěstním kloubu se vytvářejí zvlášť přídavné kůstky, které zabraňují ohýbání křídel, čili zpevňují křídla ve tvaru vesel. Je velmi silně redukován dvouhlavý ohýbač paže. Mají také zkrácenou ocasní páteř, jako všichni ptáci. Její poslední obratle srůstají. Zajímavostí je, že mláďata tučňáka nejmenšího mají nozdry trubkovitě vyústěny, což z nich dělá zvíře podobné trubkonosým bouřňákům.  Hrozící a jiná gesta  - pokud tito tvorové chtějí zahrozit, tak jedno z gest u nich bývá zastrčení zobáku pod přední končetiny. Toto gesto používají i pokud se ukládají ke spánku. Když chtějí hnízdit, sami si seženou materiál, nejčastěji v podobě kamínků.  

Na tučňáky číhá i řada nebezpečí v místech, kde žijí. Například se mohou stát planktonem - potravou, pro živočichy větší než jsou oni sami. Největší nepřátelé pro tučňáky jsou velryby a plejtváci. Tučňáci, co se týká potravy, až tak vybíraví nejsou, ale vesměs má každý druh to svoje až na pár výjimek. Například tučňáci brýloví jsou z 94 % rybožraví, z 5 % pojídají hlavonožce a pouze 1 % jejich potravy zabírají korýši. V období hnízdění se na jihozápadních Kapských ostrovech shromáždí okolo 100 000 tučňáků, kteří za dobu 185 dnů spotřebují neuvěřitelných      7 000 tun ryb.  Tučňáci rádi plavou a jako jedni z velmi mála se dokážou i potápět.

Jejich tělo je na toto nejen vybaveno pro zábavu, ale i pro lovení. Dokážou si ulovit potravu i v takových hloubkách, které jsou běžně nedostupné. Navíc je voda už jeden stupeň pod nulou, což je zhruba o 40 stupňů méně, než je teplota těla tučňáka. Jejich těžiště je umístěno díky mohutným prsním svalům vpředu pod nosnými plochami křídel neboli ploutví. Tento tvor ze všech ptáků dosahuje nejdokonalejší schopnosti v plavání i potápění. Tím, že jeho válcovité tělo připomíná tvar ponorky nebo torpéda, klouže po hladině i nad hladinou s neuvěřitelnou lehkostí, jako kdyby nůž zajížděl do změklého másla a možná ještě lépe.

Když plavou, nohy jsou vysunuty dozadu. Slouží ke koordinaci. Když jsou březí či vychovávají potomstvo, je nutné zůstat delší dobu na souši. I tady se pohybují s lehkostí, ať jde o skalnatý, zasněžený či zledovatělý povrch. Co je zajímavé, kostra tučňáků je těžší než u ostatních ptáků. Ohebnost páteře je neuvěřitelná - mnohonásobně převyšuje ohebnost létajících ptáků. Velká ohebnost koordinovaná zepředu umožňuje neuvěřitelný pohyb do stran.   Pánev s páteří je taktéž ohebná, protože není srostlá jako u ostatních ptáků. Na žebrech má velké hákovité výběžky, které zpevňují celý hrudní koš. Tyto výběžky mají jak širší, tak i také delší. Je to potřeba, když se hluboko potápějí.

Tzv. kosti krkavší a lopatka jsou nápadně silné a široké. Jak už bylo zmíněno, křídla se proměnila v elastické a pevné veslo, které se pohybuje v ramenním kloubu. Loketní kloub a zápěstí jsou neohybatelné a fixované přídavnými sesamskými kostmi. Kosti v křídlech jsou velmi zploštělé z důvodu jejich pevnosti.