Šla jsem nakoupit. Před obchodem mi ušmudlaný muž strčil ruku před obličej se slovy: „Můžete mi darovat nějakou korunu?“ Chtěla jsem ho odbýt, pak jsem ale přece jen řekla:

„Běžte do práce, tam peníze budete mít.“

„Paninko, práce není,“ oponoval muž.

„Práce je dost.“ V tu chvíli jsem si vzpomněla, že u nás v zaměstnání bychom potřebovali někoho k upevňování cedulek na hotové výrobky. Nic složitého to není, když ale ten, co výrobek zhotoví, musí cedulku připnout sám, zdržuje ho to. Mohl by za tu dobu vyrobit další a další výrobky. Proto se diskutuje o tom, že kdyby se našel někdo bez kvalifikace, komu by stačila minimální mzda za tuto nenáročnou činnost, přijali bychom ho. A tak jsem muži práci nabídla.

„Nó, ehm, to by se muselo promyslet,“ řekl muž.

„Jaképak promýšlení. Chcete dělat? Tvrdíte, že ano. Tak proč to nezkusit?“

„A nebyla by nějaká korunka za to, že tam půjdu?“ smlouval muž.

„Až když tam skutečně půjdete.“

S mužem jsem se dohodla, že mě bude druhý den čekat na autobusové zastávce, a on tam, k mému úžasu, druhý den skutečně stál. „Máte doklady?“ zeptala jsem se. Přikývl, a zase nastavoval dlaň.

„Až potom,“ odmítla jsem ho. A tak jsem muže přivedla až na naše osobní oddělení. Byl přijat. Nevypadal sice nijak reprezentativně, nastupoval ale na tu nejobyčejnější činnost, jaká ve firmě byla, a navíc za nejnižší mzdu. A tak muž dostal pracovní smlouvu a já mu za ochotu dala padesátikorunu.

Už po týdnu se mě kolegyně z osobního oddělení ptala, kde mám toho pracanta. Na muže jsem zapomněla, a tak mi chvilku trvalo, než jsem pochopila, co po mně chce. „Nepřišel?“ zeptala jsem se. „Ani jednou.“ Ano, muži stálo za to jet se mnou do firmy pro padesát korun.

Po několika dnech jsem šla opět nakoupit. Najednou slyším známý hlas: „Můžete mi darovat nějakou korunu?“

Ano, byl to on. Tentokrát nastavoval ruku před starší ženou. Ta nejdřív zaváhala, pak ale řekla, ať jde muž raději do práce.

„Paninko, práce není,“ oponoval muž. Zdálo se, že se žena nad mužem přece jen slituje. Přistoupila jsem proto k ní, pozdravila a vzala si ji bokem. „Pojďte, něco vám povím,“ oslovila jsem ženu.

Muž zamžikal očima, chvilku ještě stál, a pak se rozběhl od obchodu pryč. Co kdyby ho chtěl zase někdo zaměstnat?