O zvířátkách...

Můj muž nesnáší děti a zvířata. Snaží se nás o tom přesvědčit dnes a denně. My (rodina) jsme to pochopili, ale vysvětlujte to prťatům či němým tvářím... Začneme zvířaty. „V bytě žádné zvíře nechci,“ opakoval při každé zmíňce o pořízení domácího mazlíčka.

Pes je chudák, kočka falešná, ptáci kálí za letu, rybičky smrdí... A protože „nemá“ děti rád, sdíleli s námi domácnost křečci, morčata, rybičky, andulky... Stačilo jen udělat na tatínka smutné oči.

Pak přišla první kočka - protestoval velice hlasitě, až si toho všimlo i to nevinné zvíře a hned, jak zalehl do postele, šlo si s ním urovnat vztahy. Nebylo to zřejmě jednoduché jednání, protože se opakovalo noc co noc. Tatínek se budil ráno na krajíčku postele bez přikrývky, kterou okupovalo chlupaté klubíčko. Na otázku, proč se nepřikryje, odpovídal - „Přeci ho nevzbudím.“

Městský útulek jsme navštívili jen jednou - odnesl si odsud malé koťátko, s odůvodněním, že bude mít dárek pro dceru k svátku. Pro jistotu jsem ho raději při odjezdu prošacovala, zda nepašuje nějakého dalšího tvora pod tričkem. Budoucí návštěvy již odmítl: „Tam já už nesmím, ony (němé tváře) by mě, potvory, dojímaly!“

Další odpor k zvířátkům vyvolala sousedovic kočka, která si usmyslela, že u nás bude jejím koťatům lépe. Hned jak je viděl, zakázal jakýkoliv kontakt a hned je vyprovodil zpět na jejich zahradu. Maminka kočka zřejmě nepochopila z jeho konání, že nejsou vítaní a stále se vracela. Muž trval na svém a opakovaně je odnášel pryč. Bylo nám divné, že mu vracení trvá čím dál dále, až jsme ho načapali. Seděl na bobku za zdí pergoly, v náručí držel dva drobečky, pusinkoval je a vydával u toho šišlavé zvuky. Naše kočičí smečka se tedy rozrostla...

Pak si starší dceru našel toulavý kocourek, co se potuloval v centru města. Opakovaně se vracel do jejího obchůdku a loudil něco k snědku. Bylo jí ho líto, volala tatínkovi, zda nám ho může nastěhovat do bytu. „Jen přes mou mrtvolu,“ zněla odpověď. Dcera si jeho slova vysvětlila po svém, kocourka přivezla, když byl v práci a o djela. Tatínek přijel, uviděl černé stvoření, zaklekl na jeho úroveň a se slovy: „No ty jsi ale vyhublý fešák,“ ho přijal za parťáka. V současnosti máme koček 8, muž se s nimi dělí o potravu, lůžko i mě.

U psů mu funguje podobná averze... Když jsme si jeli vybrat nové štěňátko, chtěl hned sbalit všechny 3, co tam byli. Postupným přemlouváním slevil na 2. Stálo mě mnoho sil, než jsem ho přesvědčila, že jedno štěňátko nám bohatě stačí, když už doma jednoho velkého psa máme. Limit 2 molosů zatím dodržuje. S dětmi to má podobně, ale o tom až příště...

Forte - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete