Kdo z vás alespoň občas vaříte, ženy i muži, sami nejlépe víte, jaká je to radost, když příprava pokrmu jde pěkně od ruky. Těsto kyne podle receptu, masíčko je šťavnaté a měkoučké, krém se nesráží, v omáčce se nedělají hrudky, kůrčička jde do zlatova, nic se nelepí, nepřipaluje a bytem se line náramná vůně.

I když vaříte, stejně jako já, často a rádi nebo dokonce kuchtění je vaším koníčkem, vsadím se, že někdy to prostě ujede každému. A že nějaké kuchařské nedopatření přijde ve chvíli, kdy se nejméně hodí, snad ani nemusím připomínat.

Chtěla jsem před léty překvapit kamarádku, když mě pozvala na návštěvu. Rozhodla jsem se, že udělám domácí větrníky, které máme obě rády. Ač jsem se snažila, kdesi v procesu výroby nastala chyba. Odpalované těsto mě zradilo a místo větrníků jsem nesla s sebou větrníčky. Úplně miniaturní větrníčíčky, protože těsto vůbec nevyskočilo! Sníst se to dalo a hlavně, všichni jsme se zasmáli.

Byla jsem zvyklá ohřívat knedlíky v kastrolu na rozkládacím pařáčku, dodnes to tak někdy dělám, přestože snazší je použít mikrovlnku. Kastrol byl připravený i s knedlíky, když se přiblížil čas oběda, jen jsem zapnula sporák. Smrad z rozpáleného smaltu zamořil nejen celý byt, ale i knedlíky, musela jsem je vyhodit. Nedala jsem pod pařáček vodu!

Roky připravujete stejné jídlo, ingredience znáte nazpaměť, všechny mouchy máte vychytané, už jen pilujete a vylepšujete. A pak to přijde! Rozpadající se bramboráky bez vajíčka, placatá buchta bez kypřícího prášku. Chtěla jsem ohromit sekanou, kamarád ochutnal a ohodnotil: „Výborný, jen bych tam přidal pro chuť majoránku.“ Cože?! Nedala jsem tam majoránku? Jedna z nejdůležitějších přísad sekané, a když mi na výsledku hodně záleželo, tak jsem ji tam nedala??

Rozpadlé kusy podivné hmoty, které jsem lovila z hrnce místo úhledných šišek bramborových knedlíků ve chvíli, kdy jsme měli hosta na oběd. Konvice čaje pro zahřátí, náležitě osoleného. V té souvislosti si vzpomínám ještě na jeden přešlap. Nečekané návštěvě jsem nabídla, zda si dá kávu nebo čaj. Snažila jsem se hosta zhypnotizovat, aby chtěl čaj, věděla jsem, že káva došla. Co myslíte, že odpověděl? Byl to dobrý známý, zasmáli jsme se tomu společně. O to asi jde především, když už se nějaký ten trapas stane, nehroutit se z toho a zasmát se. Něco podobného už se mi nejspíš nestane, tenkrát jsem kávu pila jen příležitostně, dnes už je pro mě káva každodenní nutnost a zásoby jsou stále.

Jednou jsem pekla zajíce na zelenině, odběhla jsem vynést koš, zapovídala se před domem. Na zajíce jsem si opravdu nevzpomněla. Černý škvarek, který jsem následně vyhodila, zajíce  vůbec nepřipomínal. Pekáč jsem nechávala odmočit a drhla asi týden.

Chybičky se vloudí, než se člověk naděje. Tak to je a bude. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Řád zlaté vařečky nám, domácím kuchtíkům, asi nikdo nedá, odměnou pro nás je, když strávníkům chutná, chtějí přidat a dělají se jim boule za ušima.

Ať se vám vždy všechno povede a když ne, zítra je taky den.