Určitě většina lidí ví, jaké je to cestovat vlakem. A taky, že občas opravdu není o co stát. Zvlášť když si vyberete čas na cestování stejně jako spousty dalších lidí. A přesně tohle se stalo mně.  Přestoupila jsem v Praze na vlak do Olomouce. Protože to bylo v neděli odpoledne, tak nástupiště bylo plné lidí. A samozřejmě nejen plné lidí, ale i plné stresu. Mačkání, strkání, předhánění se kdo vleze do vlaku dřív a urve si místo, šlapání po nohách. Mně se podařilo místo najít poměrně rychle, dostala jsem se jako šestá do kupé, na kterém byly cedulky včasná rezervace. Stejně jako já většina lidí místenky neměla a teď se tak trošku bála, zda nepřijde někdo s místenkou, kterou si koupil na poslední chvíli.

Vlak se rozjel a myslím, že nejen naše kupé bylo plné vystresovaných lidí. On ten hluk a davy procházející chodbičkou a hledající si místo k usazení klidu nepřidá. Byli jsme napjatí a v nepohodě.

Náš vagón byl hned za jídelním vozem a seděli jsme v kupé, které k němu bylo nejblíž. Díky tomu se k nám hned jako k prvním dostala obsluha minibaru, které se podařilo celé kupé nádherně občerstvit. Minibar je vlastně takový vozíček s termoskami s horkou vodou a různými drobnými dobrotami. Obsluha prodává kávu, čaj, sendviče, oplatky a podobně.

Otevřely se dveře a nakoukla střapatá hlava mladého pihovatého muže s odstátýma ušima a zrzavými vlasy. Vyjukaně se na nás podíval a nesměle se poptal, jestli nechceme kávu. Byli jsme jeho první možní zákazníci. Při pohledu na toho mládence bylo všem jasné, že se nikomu z jídelního vozu do toho nacpaného vlaku nechtělo. A tak poslali prodávat toho nejmladšího, možná i učně, který se nemohl bránit tak nevděčné práci. Vypadal opravdu velmi mladě.

A tak se jedné starší paní mládence zželelo a objednala si kávu. A najednou se začali všichni usmívat a objednávat si další věci. Objednávky se začaly sypat. Lidé najednou začali potřebovat kromě kávy i oplatky, burské oříšky a další drobnosti. Mladík vše pečlivě nachystal, zinkasoval peníze (cca 400 Kč z celého kupé) a začal se taky usmívat.

Poté přešel k dalšímu kupé, kde už veselým hlasem ohlásil prodej kávy. A já jsem ještě zaslechla, že se tam děje podobný zázrak jako u nás. Lidé nakupují jako diví.

Moc jsem mu přála, aby to tak šlo v celém vlaku. Zvláště proto, že ještě než dokončil prodej u druhého kupé, se tam objevil jeho šéf a houkl: „Ty seš teprv tady?“. Upřímně, nikdy před tím ani potom jsem neviděla, že by někdo s minibarem prodal tolik zboží, stejně jako tento mládenec. Určitě si nezasloužil pokárání svého šéfa, ale spíš pochvalu.

Proč si tuhle historku pamatuju? Protože ono se opravdu stalo něco úžasného. Ten ušatý mládenec změnil úplně atmosféru v kupé. Z vystresovaných lidí udělal (pravděpodobně nevědomky) lidi usmívající se. Najednou jsme byli v pohodě a užívali si pocitu, že cestujeme pohodlně a dobře dojedeme. Myslím, že to naservírované kafe nebylo to, co nám přinesl jako občerstvení, nějakým záhadným způsobem nás občerstvil pohodou.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10