Období adolescence I. - Osobnost adolescenta

Adolescencí nazýváme období přibližně mezi 15. a 20. rokem života člověka (podle jiných autorů mezi 16. a 20. rokem života). Na začátku je pohlavní zralost a ukončení základní školní docházky, na konci pak ekonomická nezávislost a nástup do práce (což nemusí být vždy pravidlem,  netýká se to např. vysokoškolských studentů).

Hledání vlastní identity

Adolescence je jakési přechodné období, které člověku slouží k urovnání si vlastních hodnot, postojů a cílů, aby následně dokázal dobře nakládat se dvěma základními atributy dospělosti - se svobodou a odpovědností.
V této fázi se dotváří identita - dospělý jedinec v optimálním případě ví, kým je - tedy zná své vlastnosti, své silné a slabé stránky, je si vědom limitů svých možností a vytyčil si realistické cíle (tak by to bylo ideální, je ovšem fakt, že k takovémuto poznání nedojde spousta lidí za celý svůj život).
Adolescent má v zásadě dvě možnosti, jak dojít k vlastnímu sebepojetí, ke své identitě: buď převezme určitý prefabrikovaný vzorec od rodiny nebo jiných lidí (např. syn převezme otcovu firmu a pokračuje v "rodinné tradici"), nebo si vytvoří identitu aktivně sám (nechá firmu firmou a jde studovat herectví nebo do Afriky lovit krokodýly). První možnost je pohodlná, jistější, ale patrně neumožní člověku více rozvinout své možnosti. Dojít si k identitě vlastní cestou  vyžaduje překonávání překážek, tedy mj. odolnost, vytrvalost a sebedůvěru; ovšem takový člověk může zpravidla lépe realizovat svůj potenciál a jeho život nebývá tak fádní, jako to někdy dopadá v prvním případě. (Navíc úspěchy i neúspěchy může přičítat jen sám sobě, nemá tedy pocit, že něco „promeškal“.)
Zvláštním typem převzetí identity je tzv. antiidentifikace, kdy člověk dělá přesný opak toho, co po něm chce jeho okolí. Antiidentifikace je ovšem ve skutečnosti pouze způsob kopírování druhých, kterým jedinec sice vyjadřuje nesouhlas, ale současně nehledá vlastní cestu - jen dělá to, co okolí nechce, aby dělal, a naopak nedělá to, co okolí pokládá za žádoucí.

Problémy s identitou

Kromě toho je tu ovšem možnost, že jedinec není v hledání sebe sama úspěšný. To se může projevit tzv. adolescentním moratoriem, kdy člověk zatím odkládá definitivní rozhodnutí ohledně vlastního zacílení a experimentuje s různými rolemi (např. jde studovat, pak ze školy odejde a nastoupí do práce, pak ho zase začne zajímat studium nebo chce založit rodinu, ...) - takovému člověku trvá déle, než se "usadí".
Neúspěch ve vytváření identity může mít také formu tzv. difúzní identity, která v krajním případě už spadá do oblasti patologie. Takový jedinec trpí velkým vnitřním zmatkem a není schopný systematicky směřovat k nějakému cíli. Snaží se o rychlý a bezpřekážkový úspěch, nemá dostatek trpělivosti a vůle překonávat různá úskalí.

Sebepojetí

Pro adolescenta má značný význam jeho tělo a zevnějšek; fyzická krása anebo síla bývají důležitými součástmi sebepojetí. Vlastní názor zde má stejnou váhu jako názor okolí. Negativní pojetí sebesama se odráží v nedůvěře ve vlastní schopnosti a někdy dosáhne až hranice uzavření se před okolním světem.
U chlapců a dívek existují značné rozdíly v emocionálních reakcích a sebeuvědomování. Usuzujeme-li  podle jejich sebeprojekcí, jsou dívky obzvláště na začátku období adolescence mnohem více než chlapci zneklidňovány tím, co si o nich jejich okolí myslí, jsou zranitelnější, citlivější na kritiku, výsměch a podobně.
Jak je všeobecně známo, proces fyzického růstu neprobíhá  u všech lidí shodně a rovněž období skokového růstu nastává v různém věku (zpravidla mezi 14. a 18. rokem, u dívek často dříve než u chlapců).  K člověku, který se díky svému zevnějšku jeví okolí „dětštější“, se ostatní také podle toho chovají.
Případná extravagance v oblékání, účesu apod. signalizuje většinou příslušnost k nějaké skupině a touhu po pozornosti okolí. Tyto projevy s blížící se dospělostí ustupují.

Agrant - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10