Obecní dům

Obecní dům v Praze je velmi známá budova. Jednoho dne jsme se tedy vypravili na jeho prohlídku. Tato secesní stavba slouží nyní hlavně k reprezentačním účelům.

Původně zde byla rezidence českých králů, takzvaný Králův dvůr. Jako své sídlo ho nechal vybudovat Václav IV. Sloužil i dalším panovníkům například Zikmundovi Lucemburskému, Albrechtu II. Habsburskému, Ladislavu Pohrobkovi, Jiřímu z Poděbrad, Vladislavu Jagellonskému. Z tohoto Královského paláce vycházely průvody českých králů. Obecní dům byl tedy na počátku takzvané Královské cesty na hrad. V letech 1905-1912 byl Obecní dům přestavěn a na jeho výzdobě se podíleli velmi známí malíři a sochaři Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Alfons Mucha, Josef Václav Myslbek, Jan Preisler, Karel Novák. V pozdějších dějinách ještě dvakrát sehrál Obecní dům důležitou roli. Byla zde vyhlášena samostatnost Československa 28. října 1918 a v listopadu 1989 se zde konalo setkání komunistické vlády s představiteli Občanského fóra. V letech 1994-1997 prošel Obecní dům celkovou rekonstrukcí.

V přízemí je restaurace, kavárna a informační centrum. V patře je několik nádherných sálů, které zde ve stručnosti popíši.  Největší z nich je Smetanova hudební síň, pojmenovaná podle skladatele Bedřicha Smetany. Jsou zde portréty i dalších českých skladatelů. Nyní se zde konají především koncerty vážné hudby, plesy a různé galavečery. Pravidelně zde zahajují a zakončují hudební festival Pražské jaro. Sál pojme asi 1200 posluchačů. Dále naše kroky vedly do cukrárny, která dnes již neslouží původnímu účelu. Interiér ale zůstal zachován. Ihned si všimnete krásného zdobení bílým mramorem, zlacení a velkých zrcadel. Potom jsme navštívili Slovácký salonek. Zde je vidět zručnost tehdejších uměleckých řemeslníků – krásná nástropní malba, vyšívané dekorace, drhané závěsy s korálky. Salonek Boženy Němcové – zde je funkční fontánka z bílého mramoru se soškou spisovatelky Boženy Němcové. Obklady jsou z mozaiky tvořené pestrými sklíčky.  Orientální salonek – zde se prolíná secese a orientální ornamentika. Výzdoba je podle předlohy islámsko-anatolského umění. Orientace na východní kulturu byla tehdy velmi módní. Interiér je původní a odpovídá roku 1912. Grégrův sál je pojmenován podle významného českého politika devatenáctého století Dr. Julia Grégra. Jsou zde malby na plátně od Františka Ženíška z roku 1911, které znázorňují vývoj života od zrodu až do smrti. Palackého sál je pojmenován podle významného organizátora národního kulturního života, českého literáta a politika devatenáctého století Františka Palackého. Zde uvidíte bronzovou bustu Františka Palackého a Josefa Myslbeka, nástěnné a nástropní malby na plátně od Josefa Preislera z let 1910-1912. Primátorský sál – výtvarně nejpůsobivější výzdoba Alfonse Muchy. Riegrův sál je pojmenován podle významného politika, národního buditele a novináře Františka Ladislava Riegra. Obrazy v sále představují významné umělce. Sladkovského sál je pojmenován podle významného českého novináře a politika Karla Sladkovského. Sál je bez jakékoliv dekorativní výzdoby. Dominantní jsou zde nádherné lustry. Prohlídku jsme zakončili v kavárně, která patří mezi nejkrásnější pražské kavárny. Interiér je zařízen v duchu dvacátých let. Otevřeno tu je od rána až do pozdních večerních hodin a nabízí zde většinou sladkosti. Ceny jsou ale dost vysoké.

Návštěvu a prohlídku Obecního domu všem moc doporučuji, je to něco tak nádherného. My jsme se zúčastnili komentované prohlídky, tak to bylo úplně dokonalé. Byli jsme velmi spokojeni. Jinak se občas konají dny otevřených dveří, kdy je vstupné zdarma.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10