Název knihy: Oběd v Paříži
Autorka: Elizabeth Bard
Nakladatelství: Motto
Edice: Příběhy psané s chutí
Formát: 125x205 mm
brožovaná lepená s chlopněmi
Datum vydání: 5/2011
Počet stran: 336
Cena: 269 Kč
Věk: 15+

Byla to láska na první pohled? Anebo rozhodlo, jak nádherně jí zajel nůž do pavé au poire a jak se začala růžová šťáva ze steaku mísit s omáčkou z pepře a másla? Lunch in Paris je vyprávěním o tom, jak se mladá Američanka osudově zamilovala, dokázala sama pro sebe předefinovat, co je úspěch, a poznala, co to znamená, když je člověk někde doopravdy doma.

Poté, co si Elizabeth sbalila věci, aby začala nový život v nejromantičtějším městě na světě, je vržena do světa rušných tržnic pod širým nebem i elegantních bister. Učí se kuchat svou první rybu (s malou pomocí Jane Austenové) a tišit stesk po domově (za asistence čokoládového koláče). Zakouká se i do místního řezníka (jenž se nebezpečně podobá Mattu Dillonovi). Hrdinka zjišťuje, že čím hlouběji proniká do francouzské kuchyně, tím více před ní začíná sama Paříž odkrývat svá tajemství. Dospívá k poznání, že francouzská kultura se podobá dobře dozrálému sýru – člověk vidí jen svrchní kůrku, dokud se neprořízne k lahodně pikantnímu vnitřku.

Kniha je okořeněná recepty na vybrané lahůdky, jakými jsou letní ratatouille, tatarák z mečouna, slávky na bílém víně a fenyklu či čokoládové koláčky.

Ukázka z knihy Oběd v Paříži

Káva, čaj a já

S mým francouzským manželem jsem se vyspala, když naše první rande dospělo do poloviny. Záměrně říkám do poloviny, protože jsme už dojedli oběd, ale ještě si neobjednali kávu. Ukázalo se, že to byl zásadní okamžik, který o mém budoucím osudu rozhodl mnohem větší měrou než to, na které univerzitě jsem studovala nebo k jak dobrému cvokaři jsem chodila. Ta otázka zazněla naprosto nenuceně; vypadalo to na déšť a my dva jsme ho mohli právě tak dobře prosedět v kavárně jako v jeho bytě, který nebyl nijak daleko a kde mi mohl on připravit čaj.

Tehdy jsem si ještě neuvědomovala, že se v Paříži na holky z Ameriky všichni automaticky dívají jako na flundry, které jsou za střízliva ochotné dělat to, k čemu se dívky z Británie odhodlají až pod parou. Mně to ale tenkrát připadalo jako prostá volba. Mám totiž ráda čaj. A ještě s dovolením: já taková nejsem. (Nebo jsem aspoň nebyla.) Nejsem holka, která přeskakuje z jedné mužské postele do druhé jen proto, že má možnost, a nemám ani ve zvyku malovat se rtěnkou za svítání ve zpětném zrcátku taxíku. Jsem holka, které musíte zavolat ve středu, pokud byste si s ní chtěli v sobotu vyjít. Holka, která si jen tak pro zábavu čte Miltona a která pozná na první pohled vidličku na ryby. Zaflirtovat si?
Možná. Ale spíše v té neškodné podobě z devatenáctého století: můžeš mi slušně políbit ruku a vyzvat mě k tanci. Kromě toho o všem hodně přemýšlím a z mnoha věcí mívám obavy.
A jelikož mimo jiné pocházím z New Yorku, pak to poslední opravdu platí. Ne že bych snad nedokázala být spontánní. Moje spontaneita ale funguje na základě pětiletého plánu.

Tuto knihu Oběd v Paříži koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Motto.cz nebo Albatrosmedia.cz