Horká čokoláda v sobě skrývá historii sahající až do doby dávného Mexika. Mayové tam zhruba okolo roku 1500 př. n. l. začali vyrábět tzv. „hořkou vodu“ tím, že smíchali drcené kakaové boby s vodou, kukuřičnou moukou a chilli papričkami. Tento recept se přechoval až k Aztékům, kteří horkou čokoládu považovali za známku bohatství a začali ji přezdívat „nápoj bohů“. Tehdy byla čokoláda konzumována v hořké podobě s kořením, jako je chilli, skořice nebo vanilka. 

S příchodem španělských dobyvatelů se recept dostal do Evropy, kde se stal favoritem mezi šlechtou. Postupně se začaly přidávat cukr a smetana, což zmírnilo její původně hořkou chuť. Dnes se k ní nejčastěji dostaneme v podobě kakaového prášku, který smícháme s horkou vodou či mlékem. Pro bohatší nápoj a zajímavější chutě přidejte kousek kvalitní čokolády, karamel nebo se inspirujte u Aztéků skořicí, vanilkou a chilli papričkami. Pro ty, kteří chtějí experimentovat o něco víc, přidejte mátu či levanduli.

Tradici pití černého čaje, konkrétně tzv. „čaj o páté“ si spojujeme s Anglií. Tento zvyk pochází z roku 1840, kdy bylo mezi smetánkou obvyklé servírovat jen lehký oběd a večeřet až kolem osmé hodiny. Vévodkyně Anna z Bedfordu přemýšlela, jak zaplnit dlouhý odpolední čas, při kterém často pociťovala pocit hladu a přišla s nápadem servírovat v tuto dobu čaj doplněný lehkým občerstvením. Později začala k této příjemné odpolední svačině zvát i své přítelkyně a nabídku rozšířila o různé sendviče a sušenky. Vrcholem celého setkání však zůstával čaj, který ostatním dámám rozlévala sama paní domu. Z této sešlosti se brzy stala módní záležitost oblíbená mezi lidmi z vyšší společnosti. Nemusíte mít svou vlastní „Tea Lady“, jak se tehdy říkalo hosteskám, které měly za úkol čaj s občerstvením roznášet, abyste si svůj odpolední šálek vychutnali.

Nápoj, který má kořeny až v daleké Indii a díky britským kolonistům se v 17. století rozšířil po celém světě je punč. Jeho hindský název panča představuje pět ingrediencí, ze kterých se tento nápoj původně tvořil - alkohol, citrusové šťávy, cukr, voda nebo čaj a koření. Dnes se jeho receptura napříč kontinenty liší. V Německu je dělaný ze směsi několika ovocných šťáv a lihoviny či vína. V Mexiku se nazývá bláznivou vodou a vlastně není divu, neboť základ tvoří fermentovaná cukrová třtina společně s tequillou, nebo mezcalem. Doplněn je tzv. aqua fresca, což je nealkoholický nápoj z ovoce, vody a obilovin. U nás je typické punč připravit z čaje, červeného anebo bílého vína, panáka alkoholu, ovoce, koření a cukru.

Zdroj, foto: Lipton