Obranář Sam

Samík vyrůstal na vesnici, měl dost volnosti, ale byl tak trochu svérázný. Na slovo poslouchal vlastně jenom manžela. Od nás ostatních příkaz vyslechl, pak popřemýšlel, jestli má poslechnout a potom si udělal, co sám chtěl. Když jsme se s manželem vzali a odstěhovali do Prahy, jezdili jsme často za ním ke tchyni a Samík byl vždy radostí bez sebe. Pak se nám narodila dcera a my jsme se na léto uchýlili k babičce na vesnici. Seznámení miminka s naším psíkem proběhlo celkem hladce.

"Tak, Samíčku, tohle je naše Martinka, tvoje nová malá panička a kamarádka," švitořil manžel. Samík se jedním očkem podíval na miminko, odfrk´ si a zase se natáhl před svoji boudu. Pak se na nás ještě znova podíval a jakoby pohledem říkal: "Jo, panička, no to určitě, a jestli kamarádka, tak to se ještě uvidí, ale co, hlídám tu na dvoře už stejně všechna mrňata - koťata, kachňata, housata, kuřata, a tak jim tohohle pišišvora taky ohlídám". A hlídal, dělal sice, že si mrňouska v kočárku nevšímá, ale když malá začala na dvoře plakat, šel za mnou nebo za manželem a upozornil nás, abychom s tím řvoucím uzlíčkem něco udělali, protože on, pán na dvoře a zahradě, chce spát. Chodili za námi kamarádi, dcerku si chovali a Samíček jen tak z dálky přihlížel, žárlit on nemá zapotřebí, on je přece na dvoře nejdůležitější.

Jednou k nám na návštěvu dorazil i kamarád Aleš. My s manželem jsme zrovna byli v chalupě, maličká spinkala v kočárku na dvorku. Aleš vešel na dvůr, pozdravil psíka - Nazdar Same! Pak pozdravil ještě dcerku - Nazdar mrně! A pak sáhl do kočárku, aby se na malou podíval. A to neměl dělat. Sam, kterého znal od štěňátka a se kterým jezdili s manželem na společné vandry, jenom zavrčel, skočil a srazil Aleše na zem, a s chrčením a štěkotem mu seděl na prsou. Aleš byl sice kamarád, ale co kdyby mu chtěl ukrást jeho miminko, že. Vyběhli jsme z chalupy, manžel Samíčka odvolal a pochválil, že tak dobře hlídá. Aleš se těžce zvedal ze země, třel si naražené rameno a hluboce se Samovi omlouval, že mu malou Martinku opravdu ukrást nechce.

Od té chvíle nám bylo jasné, že naše dcerka bude mít nejen dobrého psího kamaráda, ale i statečného ochránce. 

Se Samíčkem jsme zažili ještě hodně krásných let, než se odebral do psího ráje. Nikdy na něj nezapomeneme.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz