Obydlí divokých kmenů

Kromě moderních muzeí a běžných turistických památek je vítaným zpestřením podívat se do historie. Když vytkneme panovnické rody na zámcích a hradech, je zajímavou oblastí, jak žily divoké kmeny v době, kdy pokrok byl výrazně vzdálený současnosti. Pestrou paletu divokých kmenů mělo Borneo, kde ještě na přelomu dvacátého století žili tradičním způsobem života. Jsou však oblasti, kde se snaží udržet tradici a vytvořili původní obydlí dle zachovalých podkladů a tím simulaci vesnice, aby bylo vidět tehdejší způsob žití divokých kmenů. Jedna z takových je umístěna ve státě Sabah, který je součástí Malajsie.

Jako základní materiál je použité dřevo v různých podobách, zejména kůly, které tvoří rám obydlí. Stěny, podlaha a střecha jsou tvořeny poskládanými bambusy nebo suchými listy palem. Občas je na bočnice použitá dýha. Schody tvoří položený kmen stromu bez větví, ve kterém jsou výřezy na chození a je lemováno jednoduchým zábradlím z tenčích kmenů nebo bambusů. Celková konstrukce je velmi pružná a vodě odolná.

Ložnice je vždy oddělena pro rodiče a děti, ovšem rozlišovalo se pohlaví. Dívky měly u některých kmenů umístěnou ložnici přímo nad rodiči, tedy pomyslný strop ložnice rodičů tvořil podlahu ložnice pro dívky. Tato varianta umístění ložnic převažovala u většiny kmenů, ovšem některé měly ložnice dívek umístěné hned za rodiči v přízemí směrem do středu obydlí. U ložnic dívek se totiž kladl důraz na jejich bezpečí, což ovlivňovalo volbu, které místo v obydlí jim bude vyčleněno. Naopak chlapci neměli vlastní ložnici, ale spali na vyčleněném místě ve společenské místnosti, mnohdy na podlaze, aby byli k dispozici na ochranu. Již v takto útlém věku byli směřováni k osvojení odvahy a připravenosti k obraně rodičů i sester. Obydlí se mnohdy vnitřním členěním odvíjelo od struktury dětí.

Společenská místnost tvořila podstatnou část celého obydlí u všech kmenů. Každý ji tvaroval podle svého dle velikosti dalších místností a vzájemných návazností. Samozřejmě dle bohatosti kmenů byly menší i větší objekty, ale pořád se z dnešního pohledu jednalo o primitivní bydlení. U některých kmenů byly vyčleněny i samostatné místnosti pro náčelníka a jejich vchod lemován červenou látkou. Místnosti měly ojediněle dveře, samozřejmě opět jednoduché z poskládaných bambusů nebo spíše využívali různé látky na zakrytí. V oblibě byla barva černá a červená, které se používaly výhradně pro vůdčí osoby.

V rámci poznávání specifik je například v jednom z obydlí součástí společenské místnosti prohlubeň, jejíž vnitřní deska je položena na dřevěných trámech a dohromady to sloužilo jako dnešní trampolína – viz fotky. Měli to občas spojené se zábavou, kdy ke stropu zavazovali různé věci včetně ovoce a dotyčná osoba si výskokem mohla uchopit svoji odměnu. Vzhledem k tomu, že funkčnost trampolíny výrazně ovlivňuje odlišnou stavbu obydlí, tak to potvrzuje i neobvyklou vynalézavost těchto etnik.

Podle každého tehdy žijícího kmene se liší i uspořádání místností či existují určitá specifika. Přestože obydlí už nejsou logicky původní, ale nově postavené podle dochovaných plánů a vyprávění potomků, je to velmi malebná zajímavost, která dodnes zachovávaná kouzlo tradiční vesnice, kde ukazuje mix obydlí, vnitřních prostor a simulaci jejich vybavení. Každý nadšenec do tradičních kultur by mohl zařadit tuto destinaci do svých plánů a bude jistě s radostí vnímat úžasnost dávných časů.

Lotusolog - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete