Očistné ohně Beltinu

Pálení čarodějnic je pro křesťanství podivný zvyk, jehož kořeny sahají samozřejmě k náboženstvím pohanským.  Filipojakubská noc je vlastně poměrně „mladým svátkem“. Germáni tento svátek slavili na počest bohyně Valpurgi, která  prý byla patronkou čarodějnic (Valpuržina noc). Slované měli svoji tradici a tou bylo topení nebo bytí bohyně smrti Morany. Spolu s jejím topením odcházela z kraje zima.

Původ má tento svátek ale už  v keltské kultuře (slavil se již v 5. století před naším letopočtem). Jeho význam byl ovšem původně jiný.  Jednalo se o svátek Beltine (Beltain) jehož hlavním smyslem bylo očištění a plodnost.  Dalším určitým odkazem tohoto svátku je jistě 1. máj.  Zatímco dnes jsou tyto dva dny považovány za dva svátky, v keltské kultuře byly jedním dnem. Keltský den totiž začínal a končil večerem.  Večer začínal očišťováním od zlých sil a nemocí  za pomoci čisté vody z pramenů (keltové do vody nevstupovali – považovali by to za znesvěcení pramene), případně vykuřovadel za pomocí posvátných rostlin. Nejsilnější očistnou moc měly ale ohně, které byly zapalovány na posvátných místech a v centrech keltských osad. Nejprve byly staré ohně v celé osadě uhašeny a poté byl zažehnut oheň nový, který byl posílen a očištěn druidskými kněžími a ze kterého si později lidé odnášeli  žhavé uhlíky na založení nových ohňů. Půlnoc byla symbolem mezi světlem a tmou, přechodem z tmavé zimy do světlého léta. O půlnoci lidé procházeli mezi dvěma ohni a prováděli tudy i zvířata. Mladí lidé ohně přeskakovali. Tak docházelo k očištění.

No a poté nastal čas plodnosti.  Děti počaté na svátek Beltine byly považovány za  šťastné.

Podle pověstí předcházeli Beltinu hry a souboje mužů. Nejsilnější mladý muž byl prohlášen Zeleným králem na jednu noc a na konci své vlády si musel vybrat pannu, kterou učinil ženou.

Mě jakožto ateistce se smysl původního svátku Beltine líbí mnohem více, než sporné pálení čarodějnic. V dnešní době samozřejmě často nejde o nic jiného, než posedět s kamarády u prvního ohně teplejší části roku a dobře se při tom najíst a napít. Pokud bych se ale opravdu zamýšlela nad smyslem těchto tradic a pomyslela  na ženy, které byly v minulosti na popud církve skutečně upáleny, zdá se mi to jako výsměch jejich ztraceným životům.  Na druhé straně při dnešních problémech, které mají páry s plodností – no vyzkoušet se má všechno ;) .

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10