Od papyru po syntetiku aneb od ševce po továrnu

materiály a techniky

ve výrobě obuvi dříve a nyní

Nejstarší dochovaná bota je prý stará 10 tisíc let. Vědci se ale domnívají, že lidé si svá chodidla chránili už před více než 40 tisíci lety. Od té doby se ševcovské řemeslo i požadavky na funkčnost a vzhled obuvi neustále mění a vyvíjí. Jak to bylo dříve a jak je to teď? Nahlédněte s námi do historie materiálů a technik ve výrobě obuvi.

Nároky na obuv dříve určovalo podnebí, dnes spíše módní trendy
V minulosti lidé přestali chodit bosí, protože potřebovali své nohy ochránit před nástrahami přírody, jako je zima, led, vlhko, horký písek či nerovný terén. Pomocí bot se chtěli také vyvarovat bolestivým zraněním, které by jim ztížily fungování v běžném životě. Tehdy se proto kladl důraz zejména na funkčnost obuvi, po estetické stránce si s ní lidé příliš hlavu nelámali. Boty sloužily především jako ochranná pomůcka. Dnes je oproti tomu nezbytné toto měřítko zkombinovat s líbivým vzhledem tak, aby boty sloužily svému účelu a zároveň dělaly parádu.

Starověk přinesl boty z papyru a slámy, 21. století obuv z koženky
Požadavky na to, co měla obuv umět a jak měla vypadat, tak dříve diktovaly především klimatické podmínky. V teplých krajích se ve starověku vyráběly boty z papyrových listů, slámy nebo rostlinných vláken, které poskytovaly dostatečnou prodyšnost. V chladnějších zemích byly pro boty důležité zejména jejich izolační vlastnosti. Nosily se proto mokasíny chránící celou nohu pomocí surové kůže. Ve středověku se začaly používat nové materiály, jako useň či lýko, a bota se vyráběla z jednoho i více kusů. Vzácností nebylo ani využití dřeva nebo oceli. Výroba obuvi z tradičních materiálů ale postupně slábla a obzvlášť během 20. století začaly být nahrazovány novými, které měly větší funkčnost, delší životnost, byly levnější a snáze dostupné. Stěžejní byl v této době objev kaučuku, z něhož se začaly vyrábět části bot, jako podešve nebo patníky. Pomocí něho se ševci vrhli také na výrobu pryžové obuvi. Tu dnes nahradily umělé pryže a syntetické materiály, nejčastěji imitace kůže. Do popředí se v současnosti dostala i kůže samotná a stejně tak přírodní bavlna.

Péči o obuv olivovým olejem nahradily krémy
Už ve starověku se také objevily první známky péče o obuv. Aby se prodloužila její životnost, zvýšila ochrana před vlhkostí nebo bota zvláčněla, ošetřovali ji lidé pomocí kouře. Později se přešlo k vtírání rozpuštěného tuku a výtažků z rostlin. Například Řekové si boty potírali olivovým olejem. Ve středověku se zase používala směs z přírodního vosku, oleje a loje. Dnes o obuv pečujeme pomocí krémů, které jsou složené ze syntetických hmot včetně nafty, terpentýnu, barev a gumy a vyrábějí se pomocí moderních chemických procesů.

Práce ševců trvala dlouho, dnes hraje prim rychlá tovární výroba
První obuv si lidé vyráběli sami vlastníma rukama. Stačilo si obalit nohu vhodným materiálem a upevnit ho. Jak se však potřeba obuvi rozšiřovala a požadavky na její výrobu rostly, začalo se rozvíjet i ševcovské řemeslo. To mělo v Evropě rozmach v 11. století. Ševcem se totiž snadno stal ten, kdo rozuměl koželužství a sedlářství. Díky tomu dokázal boty také šít. Výraznější změna v tomto řemesle nastala s nástupem novověku, kdy se začala používat takzvaná kopyta, napínací stélky, šídlo a dratve. Ruční výroba bot však postupně přestávala držet krok se společenským vývojem a poptávka byla vyšší, než na jakou ševci stačili. Tradiční obuvnické řemeslo, které bylo sice precizní, ovšem časově náročné, tak v druhé polovině 19. století upozadila průmyslová výroba bot, která byla rychlejší. Do této doby byly boty šité na míru. Poté, co se však proces šití zmechanizoval a byl vynalezen a zdokonalován šicí stroj, se postupem času přešlo k hromadné výrobě obuvi, jakou známe dnes. S 20. stoletím rovněž nastoupilo lepidlo, odlévání a lisování z plastu. Současnost pak charakterizuje především zautomatizovaná strojová výroba. Ručně šité boty si nesou už spíše punc luxusu.

Nové technologie v obuvi tlumí došlapy, brání průniku vlhkosti a chladu
Na začátku bylo nejdůležitější, aby obuv chránila před nepříznivými vlivy počasí a zamezila zraněním v terénu. Tomu se pak přizpůsobil materiál. Tvar obuvi dlouhou dobu pouze kopíroval tvar chodidla a bota nebyla ničím víc než jednoduchým ochranným obalem nohy. Na dnešní obuv jsou oproti tomu kladeny mnohem větší nároky. Nejenže musí odpovídat moderním trendům a sloužit svému účelu, ale musí také poskytovat pohodlí za každého počasí a zohledňovat touhu po zdravotně nezávadné obuvi. Tyto požadavky v sobě odráží i současné výrobní technologie. Mezi přední patří ta, která zvyšuje pohodlnost obuvi tak, že tlumí došlapy při chůzi.