Odcházím do snu

Název knihy: Odcházím do snu
Autor: Arnošt Lustig
Nakladatelství: Euromedia Group k.s.,
Knižní klub
Termín vydání: srpen 2009
Vázaná vazba
Počet stran: 496 str.
Cena: 269 Kč

Všechny Lustigovy prózy, ať jsou to povídky, novely nebo romány, jsou si podobné právě tím základním zorným úhlem založeným v mezní situaci. Líčení útěku dvou chlapců z koncentračního tábora přes německé území, které vyvrcholí honem, jejž zorganizují stařičcí členové místní myslivecké jednoty, vyznívá v Lustigově podání jako střízlivá zpráva o normálním jevu.

Ukázka z knihy:

Přepisoval jsem si svou úlohu ve hře, kterou jsem podstupoval. Bránil jsem se, aby nebyla vážnější, než bych byl schopen unést. Šlo to jinam, než jsemsi přál. Nechtěl jsem, aby ji moje vítězství stálo víc, než by se patřilo. Prostupovala mě její imoje tělesnost. Byla v jejím šepotu, v obsahu jejích slov. V tom, co vyzařovala, vlny, které jsem přijímal, jako paprsky slunce i dotek šera. Skoro nezáleželo na tom, o čem mluvila.

Asi myslela vedle mě na svého tatínka, kterého po válce oběsí, jestli se toho na východě dožije a přijde si domů pro odsouzení. Na pekaře, který nevěděl, co má větší hodnotu: jeho mouka a chleba, nebo zlato, které na tom vydělal a zazdil, aby si pro něj po válce přijel. Lichva tu kvetla. Černý obchod, na kterém se podíleli Němci, četníci, zdejší chamtivci a makléři někde v Praze. Nic mně nemohlo být lhostejnější. Fandil jsem hudebníkům Ghetto swingers, kteří svá jazzová aranžmá posílali do Prahy a tam se hrála až do roku 1944 v kavárně Vltava. (Než Němci zakázali Čechům tančit.)

Přál jsem si mít ji. Obejmout ji. Cítit ji tak blízko, že by to už víc nešlo. Prolnout se s ní, abychom byli jako jeden člověk. Dostat se – i s ní – nad to všechno, co ji rušilo, aby zůstalo jen teU, ona a já. Neměl jsem pro to slova. Jen nervozitu dospívajících na prahu dospělosti, kterou simohou dokázat právě tím. Nezbýval mi čas uvažovat o tom, jak se může narodit jistota z nejistoty, sebevědomí z úzkosti. Všechno ve mně v tu chvíli bylo sebestředné, sobecké a chtivé. Zároveň nezištně měkké jako volání o pomoc. Měl jsem pocit, jako bych – jako kdysi – ručkoval zespodu pod viaduktem, po němž svrchu přejížděl nákladní vlak. Slyšel jsem nad sebou hukot. Zaléhaly uši, mozek. Kdybych pochybil, spadnu a zabiju se.

O autorovi

Arnošt Lustig (1926) patří k nejvýznamnějším světovým spisovatelům zabývajícím se tématem holocaustu. Narodil se v Praze a po vyloučení z měšťanky (z rasových důvodů) se učil krejčím. V roce 1942 byl deportován do terezínského ghetta, prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald a v dubnu 1945 uprchl z pochodu smrti do Dachau. Po válce se věnoval žurnalistice, v druhé polovině čtyřicátých let opakovaně pobýval jako reportér v Izraeli. V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání, v roce 1968 emigroval přes Itálii a Izrael do USA. Působil na několika amerických univerzitách, vyučoval scenáristiku, film a literaturu; v roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem.

Již od svých prvních próz, soustředěných v povídkových sbírkách Noc a naděje (1958) a Démanty noci (1958), píše Lustig příběhy, v jejichž centru stojí obyčejné, zdánlivě nehrdinské lidské charaktery konfrontované s mezní životní situací v koncentračních táborech. Válečnou tematiku neopouští ani ve svých rozsáhlejších, psychologicky laděných textech Můj známý Vili Feld (1961) a Dita Saxová (1962). Po klíčové novele Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964) následovala řada dalších významných děl: Bílé břízy na podzim (1966), Miláček (1969), Nemilovaná (1978). V posledních letech vydal romány Nemáme na vybranou (2007), Zloděj kufrů a Kamarádi (2008) či povídkové soubory  Od rána do večera (2006) a Modrý den (2008). Mnohé z Lustigových prací se dočkaly televizních a filmových adaptací. V říjnu 2008 obdržel v Praze Cenu Franze Kafky.

Tuto knihu koupíte v Knižním klubu, v knihkupectví a na internetových stránkách Knižního klubu.

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout