Odvahu má každý člověk, vždy, když se rozhodujeme, tak se projeví. Představte si: Jdete po lesní cestě a dojdete na křižovatku. V tomto okamžiku je prakticky jedno, jestli se rozhodnete jít doprava nebo doleva. Ale jít! Odvahu k rozhodnutí, kam se vydat, člověk potřebuje, jinak by pořád stál před rozcestníkem v lese, oblečen ještě v ošuntělých kůžích sešitých usušenými šlachami.

Naskýtá se nám otázka: Kde je hranice mezi odvahou a protestem? Když člověk dělá něco proti zákazu, našel spíše odvahu nebo se jen bouří? Jako příklad si můžeme uvést Antigonu v době, kdy pohřbila svého bratra, i přesto, že to bylo králem zakázáno. Tato žena prokázala odvahu za účelem protestu, slušného mravního chování a úctě k mrtvým.

Člověk v ulitě – bez odvahy, by se měl otevřít světu a začít ho poznávat. Nezaměřovat se pouze na vnitřní svět, ale i na ten vnější. Neříkám ale, že bychom se tím vnitřním neměli zabývat a že je méněcenný, to ne. Pro některé byl, je a bude důležitější a květnatější svět vnitřní, ale to neznamená, že na ten vnější „kašlou“.

Člověk bez odvahy je pro něco podobného jako člověk bez duše. A jelikož už od Platóna víme, že člověk bez duše není člověk, protože takový tvor nemůže myslet, rozhodovat se, může pouze čekat až…. až ho někdo nakrmí, obleče, ale přesto si to nebude uvědomovat. V takovém případě by to byla pouze prázdná tělesná schránka. I když se chceme pohnout, tak impuls přichází do mozku z těla, ale musíme si nejprve uvědomit, že se chceme pohnout a toto „usmyslení si“ vychází z duše.

A když už rozebíráme člověka ze základu, tak se tu na chvíli zastavíme. Kde bereme životní i běžnou denní energii, sílu a vitalitu? Z čeho? Ze spánku, z přírody, z vesmíru, z ostatních lidí? Ze spánku můžeme získat akorát zcela běžnou denní energii, kterou doplňujeme, nebo bychom alespoň doplňovat měli každý den po sletu událostí, které nás dokážou „vycucnout“.

Z přírody získáváme energii jak běžnou, tak tu životní. Určitě si vzpomeneme na příběh pana Zemana, který chodí na Vysočině do přírody čerpat energii ze stromů tím, že je objímá. Uvědomme si, že energie a síla ze stromů a celé přírody má opravdu „grády“. Bez ní bychom nemohli existovat.

A z ostatních lidí? Ano, jen si vzpomeňme na situace, kdy sedíme v místnosti s někým, kdo je unavený, zívá a chce se mu spát. Nakazí nás a začneme také zívat a být celkově unavenější. Stejně tak, jak dokážeme předávat únavu, dokážeme dávat i energii. Někteří lidé jsou na tyto druhy energie citlivější a dokáží je vnímat stejně snadno jako nalít si mléko do sklenice.

Někdo žije v souznění s přírodou a jiní zase používají co nejvíce moderních technologií. Každý sám si musí uvědomit, zvolit a vybrat, jakou cestou se vydá. Nezapomeňte…stojíte na rozcestí… Kam se rozhodnete jít? Doprava nebo doleva??

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10