Ohlédnutí za létem - zámek Buchlovice

Nás k návštěvě zlákal zdejší zámek a jeho okolí. Spolu s rozsáhlým parkem představuje zámek opravdový architektonický skvost - typ italské vily, luxusního šlechtického sídla. Byl postaven v 17.-18. stol. ve stylu pozdní renesance italským stavitelem Domenicem Martinellim. Později byl areál dále upravován na přelomu 19. a 20. století.

Zámek tvoří dvě protilehlé budovy, z nichž tzv. Horní zámek, nazývaný též Flora, dříve sloužil hospodářským účelům (stáje, později hostinské pokoje). Uprostřed mezi budovami je dvůr s centrální kašnou.  Honosný tzv. Dolní zámek zase sloužil k reprezentačním účelům a pro ubytování hraběcí rodiny. Zajímavá je sala terrena v přízemí této budovy s bohatou štukovou výzdobou a mozaikovými ornamenty na stěnách, situovaná pod hlavním sálem. Interiéry s původními štukovými stropy jsou zařízeny ve stylu historismu přelomu devatenáctého a dvacátého století a jsou zařízeny historickým a pseudoslohovým nábytkem. Součástí zámeckého inventáře je i významná sbírka italské, francouzské a nizozemské grafiky. Prohlídka zámku je možná pouze s průvodcem po zaplacení vstupného a v rámci prohlídky spatříte 17 pokojů, salonky a koridory, které jsou využívané jako galerie. Návštěva zámku je možná i pro vozíčkáře, zrovna tak jako je jim uzpůsobený i zámecký park.

K zámku patří i zahrada a park, tvořící organickou součást reprezentační architektury šlechtického sídla. Představují jednu z nejvýznamnějších památek tzv. historické zeleně v Česku. Zahrada byla zakládána od počátku 18. století současně se zámkem. Kvůli specifickému terénu je uspořádaná terasovitě. Původně byl park koncipován v pravidelném barokním francouzském stylu. Na konci 18. století byl znovu upravován v tehdy módním duchu tzv. sentimentálního cítění, kdy procházka v uměle vytvořené přírodní krajině měla pomocí různých prvků (kompozice, sochařská díla) vyvolávat různé pocity a prožitky. Na těchto úpravách se podílel brněnský sochař Ondřej Schweigl, který byl pravděpodobně autorem samotné koncepce parku a také dnes převážně nezachované sochařské výzdoby. Dochoval se pouze pamětní obelisk s erbem rodu Petřvaldských. Podstatně rozšířen byl po nástupu Berchtoldů,  kdy přibyla část přírodně krajinářského parku v anglickém stylu. Leopold I. Berchtold položil základ dendrologické sbírky parku. Botanik dr. Bedřich Berchtold se zase zasloužil o výsadbu exotických a vzácných dřevin, jejichž semena a sazenice vozil ze svých cest po světě.   V současnosti má park celkovou rozlohu téměř 19 ha. Po roce 1958 byl postupně obnovován. Roku 1964 byl park obohacen o výsadbu rododendronů. V roce 1981 začíná tradice letních výstav fuchsií.

Od června do září je pak možné v areálu zámeckého parku navštívit i tzv. minizoo. Jedná se prakticky o dvě na sobě nezávislá zařízení - Záchranná stanice volně žijících živočichů a tzv. obora - obojí souhrnně nazýváno zookoutek. Paradoxně jako zoo vypadá více záchranná stanice - 12 voliér s ptáky - hlavně dravci, sovy, větší pěvci, bažanti a domácí drůbež, rybníček s vodními ptáky, holubník a výběh srnce - jsou zde handicapovaná a opuštěná zvířata, ale i vlastní odchovy a zdravá zvířata. Významný je chov hlavně jestřába lesního, sokola stěhovavého a sovy pálené. Obora je v podstatě výběh koz, ovcí a lam na konci zámecké zahrady. V celé zahradě volně chodí pávi.

Návštěvníky může potěšit i zdejší velké zahradnictví a k relaxu slouží i místní speciální čokoládová kavárna. 

Kahomar - čtenářka
ChytráŽena.cz