Podobně jako Štěpánek Netolický a Jakub Krčín patřili k nejvýznamnějším stavitelům rybniční soustavy v jižních Čechách, na Pardubicku v pernštejnských dobách projektoval významná vodní díla rytíř Kunát mladší z Dobřenic. Tento kolínský rybníkář původně působil na Poděbradsku a zajížděl i do jižních Čech,
právě zmiňovaný Štěpánek Netolický byl jeho nadaným žákem.

Koncem 15. století byl vybudován rybník Čeperka - údajně největší rybník, jaký kdy v Čechách existoval. Byl dokonce větší než současný největší rybník Rožmberk, ale na rozdíl od něj se do dnešních dnů nedochoval, byl vysušen a přeměněn na pole.

I další východočeské rybníky postupně zanikly, ale krajina i po staletích vydává jasné signály o vlivu člověka. Dochovaly se místní názvy, některé cesty vedou po bývalých hrázích rybníků. Není divu, že jde o krajinu vhodnou pro cykloturistiku. Co nás však do této oblasti láká nejvíce, je propracovaná síť uměle vybudovaných stok a struh, které zabezpečovaly rybníkům dostatečný přívod vody po celý rok a také poháněly několik mlýnů a pil. Známe ji pod názvem Opatovický kanál.

Začíná zhruba 2 km východně od Opatovic a do Labe se vrací u obce Semín nedaleko Přelouče. 

Pojem „kanál“ v nás může evokovat představu nelibé stoky odvádějící splašky nebo alespoň umělého betonového koryta. To rozhodně neplatí v případě Opatovického kanálu; přestože ho vybudovaly lidské ruce, je tak přirozeně začleněn do krajiny, že v některých úsecích vypadá jako říčka nebo potok zvolna tekoucí lesem. Teprve při bližším pohledu si všimneme, že je místy vedený nad krajinou. Stavitelé, aby se vyrovnali s terénními nerovnostmi a zachovali nutný minimální spád, museli vybudovat násep, a koryto vést po jeho vrcholu. Pokud se trasa výše položeného kanálu zkřížila s níže položenými toky, byla tato křižovatka vyřešena pomocí akvaduktů. 

Dalšími vychytávkami byly dubové prahy k dosažení podélného sklonu a použití dovezeného jílu v místech, kde písčité podloží prosakovalo. Když si uvědomíme, jak jednoduché pomůcky měli stavitelé a zeměměřiči k dispozici, a jejich dílo funguje již pět století!

Mám ráda technické památky všeho druhu a akvadukty se drží v pomyslném žebříčku na předních místech. Asi proto, že jsou krásnou ukázkou technické dovednosti našich předků a ne vždy se k nim dá pohodlně dostat. V případě Opatovického kanálu nám ale žádný boj s komáry, bahnem a houštím kopřiv nehrozí.

První akvadukt na Opatovickém kanálu, který jsme navštívili v zimě, leží u obce Neratov. Přijíždíme-li ve směru od Přelouče, hned za prvními domky a mostkem s kovovým zábradlím odbočíme vpravo. Po 150 metrech jsme na místě. Vzhledem k roční době je horní tok (voda „na mostě“) zamrzlý a na zasněženém ledu jsou patrné četné stopy zdejších obyvatel.

Součástí sítě Opatovického kanálu je i kanál Sopřečský. Má délku 3 km a lze na něm nalézt dva akvadukty. Popojedeme tedy do nedaleké vesnice Břehy. Parkoviště je u restaurace Cikánka na břehu rybníka Buňkov. Žlutá turistická značka nás brzy přivede lesem ke Sopřečskému kanálu a po jeho březích můžeme dojít až k rybníku Černý Nadýmač.

Za dalším akvaduktem Opatovického kanálu jsme se vydali až na jaře, po návštěvě kladrubského hřebčína. Leží u obce Semín, z hlavní silnice je k němu vyznačena nevýrazná odbočka (hnědá cedulka se šipkou) event. sem můžete přijít po opačném břehu po červené turistické značce.

Semínský akvadukt byl vzorně opraven a je krásnou ukázkou mimoúrovňového křížení vodních toků. Nechybí zde posezení a informační tabule. Při nižším stavu vody lze projít spodním tokem (Sopřečský potok) na druhý břeh. Budete v suchu, přestože vám nad hlavou poteče voda Opatovického kanálu.

Ještě dodám, že v obci Semín se narodil známý český architekt Josef Gočár, s jehož dílem jsme se setkali například v nedalekých Lázních Bohdaneč.

Už se těším, až znovu vyrazíme na Pardubicko (nejen) za dalšími akvadukty. 

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz