Osek je městečko s necelými pěti tisíci obyvateli, známé především díky klášteru, který má více než 800 let dlouhou historii. Jeho základní kámen byl položen v roce 1206 a klášter začal rychle vzkvétat, rozrůstal se o nové budovy a získával nové majetky. Ve 30. letech 13. století zažíval jedno ze svých nejlepších období, bohužel od 40. let pro klášter nastala léta úpadku. Začalo to napadením vojsky Přemysla Otakara II. a od té doby ještě mnohokrát klášter musel bojovat o přežití. V roce 1278 ho vyplenili braniborští vojáci, v roce 1421 ho napadli husité a klášter vypálili. Mniši naštěstí klášter stihli včas opustit a odejít do jiného opatství. Klášterní majetek si postupně rozebral Zikmund Lucemburský. Další rána na sebe nenechala čekat dlouho: již v roce 1429 byl klášter znovu zničen a mniši byli tentokrát povražděni. V roce 1580 dal Rudolf II. osecké opatství zrušit a zbylý majetek připadl pražskému arcibiskupství. Naštěstí v roce v roce 1614 tehdejší papež Pavel V. zrušení kláštera anuloval. V roce 1626 byl klášter vrácen cisterciákům a mohl začít opět vzkvétat. Velkou zásluhu na tom měla důlní činnost v okolí, především těžba stříbra a cínu. Počátkem 18. století byl klášter přestavěn do podoby, v jaké ho můžete vidět dnes.

Po skončení II. světové války museli cisterciáci klášter opustit; v roce 1946 je vystřídali salesiáni. Další osud kláštera byl podobný stovkám jiných: v roce 1950 klášterní komplex zabral stát a zřídil zde internační tábor pro řeholníky, kteří byli odtud odváženi na nucené práce, hlavně do dolů. O čtyři roky později tu byl zřízen charitativní domov pro tři stovky řeholních sester ze šesti různých řádů (pobývaly tu až do návratu do svých mateřských klášterů v roce 1993). Cisterciáci se mohli vrátit zpět do oseckého kláštera v roce 1989, oficiálně ale získali klášter zpět teprve v roce 1991.

Dnes klášter slouží jako kulturní a turistické centrum, kde mohou návštěvníci nahlédnout do historie od doby románské až po baroko. V současné době už tu není žádná mnišská komunita. Areál je památkově chráněný, v roce 1995 byl klášter vyhlášen Národní kulturní památkou. Žije ze státních dotací a z milodarů a o jeho chod se stará český Kruh přátel kláštera Osek, jehož členové pocházejí z celého světa a jejichž cílem je jediné: pomáhat klášteru, aby i další generace mohly obdivovat dílo, které přetrvalo věky.

Asi nejhezčí a nejzajímavější částí areálu oseckého kláštera je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Je trojlodní, barokně přestavěný a bohatě vyzdobený. Boční lodě jsou výrazně nižší. Klenby kostela mají bohatou štukovou a malířskou výzdobu, která se v současné době restauruje. S kostelem sousedí konventní budovy kláštera s křížovou chodbou a kapitulní síní. Budovy konventu jsou rozděleny na Starý konvent a Nový konvent. Od května do září s výjimkou pondělků funguje v klášteře průvodcovská služba, prohlídky začínají každou celou hodinu mimo polední pauzy (12 – 12:30 h).

Kromě klášterního komplexu stojí za návštěvu nedaleká zřícenina gotického hradu Rýzmburk ze 13. století. Leží asi 2,5 km severozápadně od města, zavede vás sem červená turistická značka. V současné době ale není z bezpečnostních důvodů přístupný. Blízko vede také značená cyklotrasa. Na náměstíčku naproti klášteru můžete obdivovat několik barokních domů nebo secesní dům s dnešní lékárnou. Do náměstí vybíhá kaple sv. Kateřiny a Barbory, která je součástí klášterního komplexu. Ostatně Klášterní náměstí je nejlepším výchozím bodem. Z náměstí se můžete vydat také po naučné stezce „Přírodou a dějinami Oseka“ s několika zastaveními, lehkou náročností a délkou 8 km. I tato naučná stezka vás mimo jiné zavede na zříceninu Rýzmburk. Kromě toho nabízí krásné vyhlídky do kraje, procházku skalním městem, zastávku u nejstarší manufaktury v Čechách a další. My se sem rádi vrátíme, protože okolí Oseka toho nabízí opravdu hodně.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10