Oslava vítězství

Před pár dny bylo zahájeno Mistrovství Evropy ve fotbale. Já nejsem příznivec tohoto sportu. Někdy mne až překvapuje, co vše jsou ochotni fanoušci udělat, aby získali lístky na zápas. A kolik peněz vydají za dresy a různé další rekvizity. Potom si berou dovolenou a jedou sledovat utkání přímo na stadiony. Mnohdy jsou ochotni celou noc strávit za volantem, sledovat zápas a opět řídit celou cestu domů. No, každý má nějakého koníčka, za kterého by nevyměnil nic na světě.

V roce 2006 se konalo Mistrovství Evropy ve fotbale v Německu. Finálový zápas mezi Itálií a Francií byl 9. 7. 2006 večer na berlínském stadionu. V té době jsme byli na dovolené v Itálii na Palmové riviéře. Jak jsem se již zmínila, fotbal nesleduji. Věděla jsem jen, že probíhá mistrovství, o to kdo, kdy a jak hraje, jsem se nezajímala. Jen jsem se občas zeptala, jak jsou na tom naši fotbalisté.  Tím můj zájem o fotbal končil. V den finálového zápasu už dopoledne v restauracích a hlavně před nimi instalovali velkoplošné obrazovky a spoustu židlí. Večer jsme se šli projít a potkávali jsme lidi, hlavně Italy, ve společenském oblečení. Muži měli na sobě obleky a kravaty, ženy šaty nebo sukně a halenky. A pokud měli s sebou děti, tak i ty byly svátečně oblečeny. Vůbec jsem si to s fotbalem nespojovala. Myslela jsem si, že někde pořádají nějaký taneční nebo společenský večer. Potom jsem ale pochopila, že všichni tito lidé vyšli do ulic sledovat finále mezi Itálii a Francii. Během zápasu se diváci chovali velmi slušně. Nepokřikovali, nenadávali. Pokud se jim něco obzvlášť líbilo, tak zatleskali. Naši fanoušci jsou vždy hluční a někdy i sprostí.

Po procházce jsme v apartmánu hráli karty a bavili se. Najednou se odevšad ozývaly klaksony, jezdila auta s italskými vlajkami, lidé zpívali a tančili před restauracemi. Pochopili jsme, že italští fotbalisté vyhráli rozhodující zápas a jsou mistry Evropy. Toto veselí trvalo zhruba 1,5 hodiny. Potom se lidé rozešli domů a všude byl klid. Nikde žádný nepořádek, nepovalovaly se zde lahve nebo dokonce opilí fanoušci. Opět musím srovnat s našimi fanoušky – všude nepořádek, křik až do rána, opilci v ulicích. Není prostě fanoušek jako fanoušek. Italové sledování tak důležitého zápasu brali jako společenskou událost a podle toho se i chovali.

Druhý den byly všude vyvěšené italské vlajky, vystavené dresy a lidé se na sebe usmívali. Z tisku na pultech stánků jsme se dozvěděli, že zápas byl hodně napínavý. Stav byl nerozhodný 1:1, a tak přišly na řadu penalty. Úspěšnější byli Italové. Právem jim tedy vítězství náleželo. Moc se mi chování fanoušků líbilo a udělalo na mne velký dojem.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10