Zpátky ke kořenům, zpět do kolébky kultury a lidstva – tato slovní spojení se snad v hlavě promítnou každému, kdo někdy zavítá do slunného Řecka. Bohaté kulturní památky, jiná mentalita národa, písčité pláže, úchvatný podmořský život, zelené olivové háje a hlavně pohoda, relaxace a odpočinek. Takto prezentují cestovní kanceláře tuto úchvatnou zemi. A výjimečně jsem s nimi - po dvanácti dnech strávených daleko od ruchu velkoměsta - musela souhlasit. Měla jsem to štěstí a čekala mě dovolená na jednom z nádherných řeckých ostrovů – Zakynthu.

Již první takřka adrenalinový ale především humorný zážitek na nás čekal u letištní kontroly. Obtěžkáni kufry, taškami, příručními zavazadly, s foťákem na krku, s mobilem v jedné ruce a s letenkami v té druhé jsme předstoupili před uniformované muže zákona, kteří nás museli před nástupem do letadla řádně zkontrolovat. Co kdyby nás napadlo – čistě teoreticky a jen tak z legrace - vyhodit do povětří pilota i s celou posádkou a všechny cestující včetně nás dvou? Nebo držet pilotovi nůž pod krkem a domáhat se vyhlídkového letu na Kanárské ostrovy? Ano úsměvná situace. Nevyhnula se ani pár vtipným poznámkám.

Jaký byl ale náš úlek, když jeden z kontrolorů držel naši tašku a domáhal se práva na to vědět komu patří. Nebyli jsme si vědomi žádného porušení zákona a tak jsme se k zavazadlu ochotně přiznali. Když jsme na rentgenové obrazovce sledovali projíždějící tašku s téměř dvaceticentimetrovou kudlou, trošku nás zamrazilo a pohled ochranky nám zmrazil úsměv na rtech úplně. Měli jsme co vysvětlovat. Při balení jsme přehazovaly věci stále sem a tam, nemohli jsme si dovolit nadváhu zavazadel a tak jsme všechny těžší a nepotřebné věci uložili do příručního zavazadla – v naději, že jeho váhu nikdo moc řešit nebude. Nějak nám v té chvíli ale nedošlo, že náš  “malý nožík“ na chléb způsobí takové pozdvižení. Byli jsme tedy vyzváni k podání vysvětlení a nůž propadl ve prospěch státu. Naštěstí to nemělo žádnou dohru a do letadla jsme nakonec přeci jen nastoupili (jen nás možná trošku překvapovaly bojácné  pohledy ostatních cestujících).

Let probíhal bez nejmenších komplikací. Řídili jsme se pokyny pilota, který nás střídavě vyzýval k nahlédnutí z pravého okénka, kde jsme měli možnost vidět Slovensko a po levé straně jsme prolétávali nad Maďarskem. Venku bylo “příjemných“ -75 stupňů a za necelé tři hodiny jsme mohli konečně spatřit starověké Řecko. Již první nádech člověku oznámí, že v blízkosti se nenachází Nová huť ani žádné uspěchané velkoměsto. Řecký vzduch v sobě mísí vůni písku, květin a příjemně teplého moře. Obyvatelstvo vás neokrade hned při výstupu z letadla (ani o pár minut později). Lidé jsou zde přátelští, usměvaví a příjemní. I počasí je zde pochopitelně jiné. Ráno vás probouzí zlaté slunce a večer uléháte se sluncem temně rudým. Ani noci nejsou stejné jako u nás. Nikdy nevidíte úplnou tmu. Naše kroky nočním městem ozařoval stříbrný měsíc a sem tam nějaký problikávající maják, který vystupoval z moře, aby ukázal cestu lodím.

Když jednou zavítáte do tak nádherného místa jakým Řecko bezesporu je, nebude se vám chtít vrátit zpátky. Víte, že doma nespatříte bezbřehé rozlehlé ostrovy ani moře, které v sobě skrývá spektrum veškeré modré i zelené barvy. Nebudete se moci nabažit podmořského života, úžasných korálů, rybek rozmanitých barev, tvarů a velikostí. Přírodní  fauna a flóra skýtá jedinečnou příležitost obdivovat krásy života na zemi. U nás neuvidíte jednu z nejkrásnějších pláží na světě ani to jak k večeru slunce zapadá a mizí v rudě zbarveném moři. Tuto nádhernou scenerii uvidíte jen tady . . . v kolébce lidstva, kultury a zvyklostí – v Řecku.

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout