Ostrov naděje – od bahenní chaloupky až k plně funkčnímu komunitnímu centru

Bezpečí a naděje na místě, na kterém byste je nehledali. Přesně tak působí díky několika odvážlivcům z České republiky a Keni „Ostrov naděje“ na Rusinga Island, ostrůvek na Viktoriině jezeře. Stal se vítaným kulturním, společenským i zdravotním centrem pro asi polovinu z celkových 22 000 obyvatel ostrova. Ti zde mohou využívat vše, co dosud postrádali, nebo jen složitě získávali.

Projekt, jehož cílem bylo vybudování funkčního komunitního centra, běží od roku 2005. „Začínali jsme v jedné bahenní chaloupce se školkou, a teď tady máme sirotčinec, mateřskou i základní školu, vzdělávací centrum, zdravotní středisko, ubytovnu, jídelnu, sociální zařízení i úpravnu vody – pomalu se nám naše sny a plány plní,“ pochvaluje si Dana Feminová, předsedkyně Centra Narovinu, hlavního iniciátora projektu.

Každý den na ostrově znamená boj o zajištění všeho potřebného. Denně jím projde 300 dětí ve věku od 3 do 12 let. Vedle vzdělávání se jim zde dostává i stravování, a to díky dobrovolnické práci rodičů i komunitní činnosti. V sirotčinci žije trvale 42 dětí, avšak sirotků, kteří žijí ve velice složitých situacích a potřebovali by zázemí „Ostrova naděje“, je v oblasti daleko více. Témeř polovinu všech obyvatel ostrova totiž tvoří děti do 15 let. Malárie, AIDS, žlutá zimnice, parazitická onemocnění, podvýživa – to vše zapříčiňuje vzrůstající počet sirotků. Naštěstí se v prosinci dokončuje výstavba nové ubytovny a od ledna 2013 tak bude kapacita sirotčince navýšena o dalších 30 míst pro ty nejpotřebnější děti, kterým se Centrum Narovinu akutně snaží najít tzv. „adoptivní rodiče“, tedy dárce, kteří na dálku podporují vzdělání afrického dítěte.

Trvalá udržitelnost ostrova je klíčovovou otázkou dnešních dní. Stále se řeší způsoby, jakými získávat nezbytné finanční prostředky na kompletní provoz a údržbu centra. Nejde pouze o pokrytí nákladů, ale i o docílení samostatnosti místní komunity. Jediné příjmy zatím pramení z provozování počítačového centra, kde mohou lidé za poplatek využívat počítače včetně připojení na internet. Problematiku stravování částečně řeší drobné farmaření, avšak v mnoha ohledech je projekt odkázán na dary, grantya v neposlední řadě i příspěvky tzv. „adoptivních rodičů“ z Česka, kteří hradí vybraným dětem vzdělání a sirotkům i další základní potřeby.

Významnou ambicí vzdělávacího systému na ostrově je podpora mezikulturní a intrakulturní tolerance. Na ostrově Rusinga žije primárně kmen Luo, jež patří k jednomu z dvaačtyřiceti keňských kmenů. Ostrov naděje se ale stává útočištěm i pro sirotkyz jiných kmenů, a tak musí jít vzájemná nevraživost stranou. Předsudky, které o sobě děti vzájemně mají, rázně padají. Tradičně napjaté vztahy mezi některými kmeny, na které je keňská společnost zvyklá, tady aspoň na úrovni těch nejmladších, vůbec neexistují.

V oblasti vzdělání a dovedností zaznamenávají žáci velké pokroky. Ve výuce se využívá prožitková metoda Montessori, která klade důraz na samostatnou práci. U žáků se podporuje jejich přirozená individualita, rozvíjí se jejich schopnost samostatně myslet i tvořit. Nenajdete tady tradiční nástroj pro dosahování disciplíny žáků, který je bohužel stále používán ve většině keňských škol, rákosku. Moderní způsob výuky však nenachází podporu u některých tradičně smýšlejících rodin. „Přesto, že škola má velmi dobré výsledky, ještě stále registrujeme odliv některých žáků“, říká Dana Feminová. „Stojí za tím obvykle jejich otcové. Jsou pobouřeni tím, že se jejich děti nebojí ozvat, že už nemají strach bránit svou matku před domácím násilím. Vyčítají nám, že neuplatňujeme na děti fyzické tresty. Rve nám to srdce, když někteří rodiče z těchto důvodů své děti raději dají do škol, kde je rákoska na denním pořádku. Na druhou stranu nás ale těší, že naše děti jsou silnější a odvážnější. Věříme, že je to cesta ke změně – k překonání předsudků, strachu a násilí.“

Život na ostrově naděje je složitý i pestrý zároveň – plný smutku, ale i radosti. Snad nejvíce to vnímá zdravotní personál, který ve středisku ročně ošetří až 6 000 pacientů. Lékaři a studenti medicíny z Česka i Slovenska sem jezdí na nekolikaměsíční stáže i na týdenní pobyty v rámci svých dovolených. Pomáhají, léčí a zaučují. Jen díky těmto lidem, kteří mají chuť pomáhat, se tento ostrov naděje pomalu a pozitivně rozvíjí, poskytuje útočiště a útěchu stále většímu počtu potřebných.

Staňte se i vy součástí projektu „Ostrov naděje“!