Osvětim - výstraha pro další generace

V okolí Osvětimi se nacházel největší koncentrační tábor. Postaven byl v roce 1940 na příkaz Heinricha Himmlera v areálu bývalých kasáren. Nesl pojmenování Auschwitz I. a velel mu Rudolf Höss.

Nad hlavní branou je nápis „Arbeit macht frei (Práce osvobozuje), vytvořil ho vězeň v dílně koncentračního tábora. Ve slově Arbeit je písmeno B s horním bříškem větším než spodní. Prý to symbolizovalo odpor proti nacismu. Překvapuje mne, že si toho nikdo nevšimnul a nechali to tam. Pro nedostatečnou kapacitu byl koncentrační tábor rozšířen ve vesničce Březinka – Auschwitz II. – Birkenau. Původně zde bylo asi 300 budov, dochovalo se ale jen velmi málo.

V blízkosti byl ještě pracovní tábor Auschwitz III. – Buna v Monowicích. Zde vězňové v továrně vyráběli kaučuk a kapalná paliva. Koncentrační tábor Osvětim byl osvobozen Rudou armádou 27. 1. 1945. V roce 1947 bylo na místě táborů Auschwitz I. a Auschwitz II. založeno muzeum k uctění památky obětí. Návštěvnost v posledních letech velmi rychle stoupá.

V současné době jsou v jednotlivých budovách (blocích) vystaveny dokumenty, důkazy, osobní věci vězňů, mučicí nástroje, je možno nahlédnout do koupelny, kanceláře SS, soudního sálu, vězeňské cely, samotky… Je zde spousta fotografií vězněných lidí se jmény, národností a délkou pobytu v Osvětimi. Našli jsme zde i mnoho lidí pocházejících z Čech. V koncentračním táboře v Osvětimi zemřelo zhruba 1,5 milionu lidí, převážně Židů, Poláků a Romů. Téměř každá země, které se osudy lidí dotýkají, zde má svoji expozici.

 Navštívili jsme tu naši. Přízemí je věnováno Slovensku a první patro Česku. Pročetli jsme si zde spoustu dokumentů a informací o transportech lidí do Osvětimi. Je zde připomenuta celá historie od rozbití Československa až po osvobození. Je tu i informace o dětech, které byly v terezínském ghettu a potom převezeny do Osvětimi. Viděli jsme jejich kresby. Na některých je zachycen život na svobodě a někde je vidět strach a touha po rodině. Některé děti jsou na fotografiích. Na příčné stěně je zhruba 2000 vězeňských fotografií, osob deportovaných do Osvětimi z Čech. Část expozice je věnována romské populaci z českých zemí. Jsou tu informace o jejich utrpení v táboře v Letech u Písku, ti, kteří zde přežili, byli deportováni do Osvětimi. Zde na nich prováděl proslulý lékař SS Mengele pokusy (převážně na dětech). Mne nejvíce dojalo vyprávění lidí, kteří přežili útrapy v koncentračním táboře. Přemýšlela jsem nad tím, jestli bych se do tábora byla ochotna po tom všem vrátit, byť jen na natočení osobní výpovědi. Asi bych to nedokázala.

Při procházení areálem jsem si vybavila útržky z filmů, které zde byly natočeny i úryvky z několika knih. Když jsem filmy sledovala, tak jsem si myslela, že některé věci jsou vymyšlené, že není možné, aby se tam tak krutě s lidmi zacházelo. Nyní jsem se přesvědčila, o tom, že to je pravda. Z dobových fotografií je vidět, že násilí bylo mnohdy ještě horší. Strach a bezradnost lidí některým útočníkům snad dělala i radost.

Návštěvu bývalého koncentračního tábora v Osvětimi bych doporučila všem lidem. Obzvlášť dnešní mládeži zhruba středoškolského věku, aby pochopila, co tehdy museli lidé prožít. Možná by se potom k sobě začali chovat lépe a měli by jeden k druhému, a hlavně ke starším lidem, úctu. Zde by každému mělo dojít, co vše může způsobit nenávist a bezohlednost.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10