Audio systémy jsou v našich domácnostech neprávem opomíjeny, přitom právě díky nim je možné společně s televizí docílit nevšedního filmového či hudebního zážitku. V dnešní době máme mnoho možností, jak vyřešit zvuk v interiéru.

Zákazníci by si při výběru správné sestavy měli položit několik základních otázek. Zejména je dobré ujasnit si, co budu poslouchat, zda potřebuji prostorový zvuk a jestli mám i nějaké požadavky na design audio soustavy. Právě s odpověďmi na tyto otázky a následným výběrem správné soustavy poradí proškolení prodejci.

Z jaké nabídky lze na trhu vybírat?

Existuje několik druhů audio sestav – klasické, AV, satelitní a soundbary.
Klasická sestava se skládá z reproduktorů a zesilovače. Můžete si vybrat od širokopásmových reproduktorů za pár set korun, až po high-endové přístroje s mnoha reproduktory a sedmimístnou částkou na cenovce. To samé platí i o zesilovačích, které audiosestavu napájejí. Obecně lze říci, že toto řešení hledají zákazníci, kteří preferují poslech hudby a to hlavně akustickou (zpěv, dřevěné a plechové hudební nástroje, apod.). Zdrojem zvuku jsou pak kvalitní CD přehrávače, digitální rádia včetně internetových a poslední dobou znovu stoupá i obliba starých dobrých gramofonů.

AV sestava představuje  řešení pro příznivce domácích kin, vyžadujících co nejvyšší kvalitu. Sada pěti, šesti, sedmi i více reproduktorů a audiovizuálního zesilovače je poměrně náročná na umístění v místnosti, na propojení jednotlivých komponentů, je nutné tedy například počítat s dráty mezi jednotlivými reproduktory. Naproti tomu odměnou je velmi realistický, přirozený zvuk jak při sledování filmů, tak při poslechu hudby. Tato varianta je hlavně pro opravdové milovníky filmů a hudby, kteří si umí najít čas pro soustředěný poslech. Zdrojem zvuku a obrazu pak jsou  kvalitní Blu-Ray nebo DVD přehrávač a digitální televizní vysílání.

Satelitní sestavy představují zajímavé řešení pro ty, kteří vyžadují plný zvuk a  přitom nechtějí mít všude jen samé velké reproduktory. Satelitní sestava obsahuje dvě až sedm poměrně malých reproskříněk, které se daleko snadněji po místnosti umisťují – většinou přímo na zeď prostřednictvím různých držáků. Nedílnou součástí sady je i tzv. subwoofer, jediná velká „bedna“, obsahující hlubokopásmový reproduktor a zesilovač. Ta se ale může umístit prakticky kamkoliv po místnosti – hluboké tóny se šíří prostorem velmi dobře a lidské ucho nedokáže lokalizovat přesné umístění zdroje zvuku. Ke všem reprouktorům ale opět musí vést připojovací kabely. Obecné jsou tyto satelitní systémy nejvhodnější pro elektronickou hudbu a v AV variantách pro sledování akčních filmů. Reproduktory nejsou v interiéru moc vidět, ale poskytují až překvapivě mohutný zvuk s dostatečným množstvím basů. Jejich slabinou je většinou reprodukce středních kmitočtů, tzn. mluveného slova a akustických hudebních nástrojů.

Soundbary jsou nejnovější varianta určená pro ty, kteří nechtějí mít reproduktory na více místech, ať už z estetických nebo praktických důvodů. Soundbar je většinou jeden box, který se umisťuje pod obrazovku a bývá doplněn pouze subwooferem pro zvýraznění basů. Tělo soundbaru může obsahovat až několik desítek malých reproduktorů a poměrně sofistikovanou elektroniku, která, velmi zjednodušeně řečeno, si při prvním zapojení „změří“ akustické podmínky místnosti a nastaví reprosoustavu tak, aby pomocí odrazů a zpoždění signálu na jednotlivých reproduktorech vytvářela dojem prostorového zvuku. Výhoda je jasná – jen jedno místo, kam se musí umístit soundbar. Toto řešení ale poskytne slušné výsledky hlavně v prostoru, který je symetricky rozložen. Tzn. čtvercová nebo obdélníková místnost, obrazovka i soundbar uprostřed stěny, atd.

Ať již zvolíte jakýkoliv typ audio sestavy, je nutné dodržet několik zásad, které pomohou k vytvoření dokonalého zvuku. Výškové reproduktory by měly být umístěny tak, aby byly ve stejné rovině s uchem posluchače, nasměrovány přímo na něj a mezi nimi a uchem by neměly být žádné překážky. Dále je potřeba zkontrolovat, jestli je reprosoustava stabilně a pevně umístěna či upevněna. Ujistěte se, že prázdný otvor do těla, tzv. bassreflexový nátrubek, není zakryt.  

Ideální poslechové místo pro hudbu je pak podle odborníků na jednom vrcholu rovnoramenného trojúhelníku, kde zbylé dva vrcholy tvoří reprosoustavy. Pro poslech prostorového zvuku je to trochu složitější, ale obecně lze říci, že ideální je být uprostřed, se stejnou vzdáleností ke všem reproduktorům.